Sice jsme tam nezaznamenali lídra, který by si nepamatoval jméno strany, za níž kandiduje, jak se v jiném televizním pořadu stalo královéhradecké jedničce zemanovců Danielu Hůlkovi, ovšem i tak je dojem z diskusí docela depresivní.

Neselhávají jen nezkušení kandidáti nových subjektů, ale i reprezentanti silných partají. Například komunisté byli dosud vnímáni jako pracanti, kteří, kdyby nebylo profláknuté ideologie, k níž se hlásí, mohli být považováni za vzor věcnosti a kompetentnosti. Letos jsme si ale už mohli všimnout jejich krajského lídra, který odpovídá slovy „asi určitě“ a nezná ani svůj program. Když mu moderátorka připomněla závazek, který do něj komunisté vepsali, odpověděl jen: „To nevadí.“ Jeho kolegyně z druhého konce republiky zase zcela plavala v typu daní, které u nás vybíráme.

Možná to souvisí s holedbáním předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, že komunisté se nebojí kroužkování ze strany voličů, neboť do čela kandidátních listin rovnou postavili ty, co jsou u voličů žádaní. Například několik půvabných mladých žen nebo Gottwaldovi se klanící exposlankyni Semelovou, hodně vysoko je i bývalý předseda Grebeníček. Jsou si asi svým přístupem jisti, jinak by nevynechali televizní klipy, ani billboardovou kampaň.