Koronavirus doputoval „za humna“ České republiky. Je patrně jen otázkou času, kdy budou první nakažené hlásit i tuzemské nemocnice. Snad zůstane jen u nakažených, nezbývá než doufat. Jisté je, že onemocnělí či jejich nejbližší se budou intenzivněji než doposud tázat, kde se nákaza vlastně vzala a proč nakonec z Wu-chanu dorazila až k nám.

Samozřejmě, dosud neznámým hrozbám lze zabránit jen stěží. To, že jsou neznámé, jako nový druh koronaviru, pojmenovaný později Covid-19, je jejich značnou počáteční výhodou. Covid-19 z této výhody vytěžil ale možná více, než bylo nutné. Během jeho putování světem mu totiž, zdá se, alespoň tu a tam pomáhali politici, resp. jejich důraz na špatné priority, upřednostnění určitého partikulárního poltického cíle a dílčího zájmu před zájmem dlouhodobým.

Covid-19 se začal šířit loni na přelomu listopadu a prosince z jednoho wu-chanského tržiště, kam si tamní chodili pro ryby, mořské plody, ale také třeba hady nebo zvěřinu. Už minulý rok v červnu si wu-chanští občané stěžovali na nedobrou hygienu právě na zmíněném tržišti, avšak od potentátů ve vedení města se jim odpovědi nedostalo. Prioritu měly v době vládních daňových škrtů granty technikům, vývojářům či inženýrům, kteří spíše naplní cíle celočínské strategie „Made in China 2025“ než vypulírovaná tržiště pod otevřeným nebem. Výdaje města Wu-chanu na veřejné zdravotnictví od roku 2016 stagnovaly, či dokonce mírně klesaly. Zato třeba tamní výdaje na vědu a výzkum dále citelně rostly. Více peněz na vědu a výzkum samozřejmě technologický hub typu Wu-chanu dále povzneslo, ovšem veřejná hygiena krok nedržela. Pak už stačilo málo, aby se zrodil Covid-19.