Koruna včera padala opravdu nevídaně. Za jediný den ztratila vůči euru 1,20 koruny, když oslabila z kursu kolem 26,20 na 27,40. Úroveň kursu 27,40 je její nejslabší od první poloviny roku 2015. Obchodní den včera ještě ani neskončil a už se začali ozývat někteří zastánci eura. „Vidíte, říkali jsme to…“ Koruna je podle nich zranitelná a v poryvech světových trhů obstojí mnohem hůře než euro. Proto by se jí Česko mělo rychle zbavit a vstoupit do eurozóny.

Nezbývá než doufat, že tito lidé neinvestují na finančních trzích, jelikož by nejspíše zaplakali. Vyvozovat cokoli zásadnějšího z momentálního děje na panikařícím trhu, byť tím dějem je zrovna dramatické slábnutí národní měny, zpravidla představuje začátečnický omyl. Světové trhy a burzy nyní procházejí jakousi „hyperturbulencí“ a cokoli na nich objektivně ocenit je proto prakticky nemožné. To řekne každý jen trochu zkušenější investor. Je nemožné ocenit jak akcie, tak měny. Směnné kursy jsou hnány psychologií, ba psychózou davu více než čímkoli jiným. Investoři jsou nejvystrašenější od roku 2008 (měří se to „indexy strachu“ jako VIX a jinými). Činit dlouhodobá rozhodnutí a zdůvodňovat dlouhodobé kroky, jakým je změna měny, na základě emocionálně vypjatého okamžiku, je bláznovství.

Ovšem skutečnost, že koruna je v turbulenci globálního trhu rozkolísanější než euro, je nabíledni. To snad nikdo nikdy nezpochybňoval. Je to měna jednotek milionů lidí, euro naopak měnou stovek milionů. Koruna není světovou rezervní měnou, euro ano. V tomto smyslu je tedy euro opravdu během paniky stabilnější než koruna. Pokud by dále už mělo totožné vlastnosti jako koruna, bylo by výhodné jej přijmout co nejdříve. Jenže ono má své nevýhody, které výhodu vyšší stability střednědobě až dlouhodobě stírají.

Navíc je nynější slábnutí koruny z velké části výsledkem její předchozí značné „překoupenosti“ – tedy velkého zájmu o ni. Tento zájem vznikl už coby důsledek intervenčního režimu České národní banky a posléze jako výsledek rozšiřujícího se rozpětí mezi korunovými a eurovými úroky. Tyto úroky nastavují centrální banky. Evropská centrální banka je musela dlouhá léta – a musí stále – držet na nule, ba v záporu proto, že jinak by zkrachovalo Řecko, Itálie nebo alespoň italské banky. Česká národní banka si je mohla dovolit zvednout, neboť Česko se svou korunou nepotřebuje zachraňovat státní kasu ani banky před krachem. Když koruna díky tomu vykazuje výrazně lepší úročení než euro, je zřejmé, že mezinárodní zájem o ni roste. Je to vysvědčení naší ekonomice, že silná a výkonná.