Nyní by měly ale brát ohled také na zaměstnavatele, prosperita totiž pozvolna mizí. Odbory však nadále mají chtivé požadavky, aniž by braly dostatečně na zřetel třeba chřadnutí německé ekonomiky, které ohrožuje český průmysl. Víc než 1500 odborářů z celé republiky se například nedávno sešlo v Praze, aby se společně připravili na vyjednávání o dalším zvýšení mezd ve firmách. Žádají také výrazný růst minimální mzdy.

Přitom vedle znatelně rychlejšího růstu reálných mezd, ergo kupní síly, ergo životní úrovně je pro Česko druhé poloviny tohoto desetiletí – v porovnání s polovinou první – příznačné přivírání nůžek mezi zaměstnanci s vyššími výdělky a těmi s výdělky nižšími. V letech 2010 až 2014 rostla průměrná nominální mzda průměrným tempem 2,8 procenta, zatímco mediánová mzda průměrně jen rychlostí dvou procent ročně. Rychlejší růst průměrné mzdy (na kterou dosáhne jen zhruba třetina pracovníků) v porovnání s růstem mzdy mediánové (na kterou dosáhne polovina pracovníků) znamená, že lépe placení pracovníci zvyšují svůj výdělkový náskok oproti těm s nižšími příjmy. To se dělo právě v prvé polovině desetiletí, kterou silně poznamenala světová finanční krize a její důsledky v ČR, ale i chyby tehdejších vlád v oblasti hospodářské politiky. Výsledkem bylo, že firmy se zbavovaly spíše hůře placených pracovníků s nižší kvalifikací, zatímco ty s vyšší kvalifikací si snažily udržet.