Ministerstvo financí podle všeho oznámí schodek ve výši zhruba třiceti miliard korun. Půjde tak o lepší výsledek, než jaký během roku 2019 očekávala minimálně část trhu. Zároveň půjde o nejhorší výsledek hospodaření státní kasy od roku 2015, pro který se vzhledem k solidnímu výkonu tuzemské ekonomiky v loňském roce a nejnižší míře nezaměstnanosti v EU i v OECD i nepříliš slavné investiční činnosti vlády jen těžko hledá ekonomické opodstatnění.

Opozice však svojí kritikou míří poněkud mimo terč, když tvrdí, že nebýt „vysátí“ účtu bývalého Fondu národního majetku byl by schodek až padesátimiliardový. Ne že by k přesunu zhruba osmnácti miliard korun z takzvaného privatizačního účtu do státního rozpočtu loni nedošlo, nejedná se však o nic, co by zavdávalo příčinu nějaké zvláštní kritice. Tu si spíše zasluhuje struktura výdajů státního rozpočtu – loňská i letošní – a otálení z klíčovými reformami typu té penzijní nebo systému financování veřejné zdravotní péče. Na to, že otálení s těmito reformami je výhledově klíčovým rizikem pro zdárný rozvoj celé české ekonomiky, upozorňují třeba i mezinárodní ratingové agentury, včetně Moody’s, jejíž loňská příznivá slova a hodnocení české ekonomiky si pro svůj letošní novoroční projev „vyzobal“ premiér Andrej Babiš.

Nuže, jak se to tedy ve skutečnosti má s údajným „vysátím“ privatizačního účtu? V březnu 2019 ministerstvo financí vskutku převedlo historicky dosud nejvyšší roční částku z privatizačního účtu do příjmů státního rozpočtu (konkrétně do příjmu kapitoly všeobecné pokladní správy). Příslušná částka odpovídá osmnácti miliardám korun. K přesunu těchto prostředků mezi privatizačním účtem a rozpočtem také loni došlo nezvykle brzy, už v březnu. Obvykle totiž k přesunu prostředků dochází v druhé polovině roku, v měsících září až listopadu.