Lukáš Panenka: Skandální neodhalení šéfa WikiLeaks, geniální tah nebo ústup z boje?

V posledním týdnu jsme byli svědky pozoruhodného úkazu: Julian Assange, zakladatel a hlavní editor slavného serveru WikiLeaks, vystoupil na tiskové konferenci, na níž neřek... vůbec nic. A to je hodně zvláštní.

Bomba nevybuchla?

Především s ohledem na to, že Assange, jenž dlouhodobě a velmi nesmiřitelně bojuje mimo jiné proti americké prezidentské kandidátce Hillary Clintonové, dlouho dopředu oznamoval, že v říjnu přijde “překvapení”, které zásadně změní průběh kampaně před prezidentskou volbou. Všeobecně se proto čekalo, že to bude opravdu “bomba”.

Několik týdnů předem tvrdil, že má WikiLeaks k dispozici další e-maily, které by mohly poškodit Hillaryinu kampaň. Nevypadalo to, že by mluvil do větru: WikiLeaks již před prázdninami zveřejnily sbírku zhruba dvaceti tisíců e-mailových zpráv z ústředí Demokratické strany - vyprávějící příběh o tom, jak se Clintonové klika spikla, aby nominaci Demokratů nevyhrál prezidentský kandidát Bernie Sanders.

Načež se boj WikiLeaks a jejího šéfa s Clintonovou přes léto rozhořel se silou lesního požáru: 26. července Assange prohlašoval: “Další várka dokumentů, kterou zveřejníme, dostane Hillary za mříže.”

Mezitím zabili Setha Riche - člověka z řad Demokratů, jenž byl všeobecně považován za osobu, která únik dat umožnila. Média si také vzpomněla, že Bob Beckel, stratég Demokratické strany a televizní “osobnost”, prohlásil o Assangeovi: “Ten člověk je zrádce… a já nejsem pro trest smrti… takže nezbývá, než toho parchanta zastřelit nezákonně.” A kdyby to někomu nebylo jasné, nechal se ještě slyšet, že “mrtvola informace nevynese”.

Podivné vyšetřování

V první půlce června podpořil sám Assange spekulace o tom, že právě Seth Rich byl zdrojem úniku dat z Demokratické strany do WikiLeaks.

Týden na to skončil pod koly vlaku v Severním Londýně Assangeův právník John Jones.

Ten byl považován za jednoho z nejlepších britských expertů v oblasti lidských práv. Smrt připomínající druhou řadu seriálu Dům z karet (o němž se kuloárně tvrdí, že je ve skutenčnosti o Clintonových a jejich politických praktikách), byla policií vyšetřována jako sebevražda. Jones byl v době, kdy skončil pod vlakem, pacientem psychiatrické kliniky. Na tu ho přijali a léky mu předepsali poté, co musel kvůli “epizodě obsedantního myšlení” odstoupit z “vysoce mediálně atraktivního případu, na němž v té době pracoval”. Zástupci právníkovy firmy samozřejmě přímo neřekli, že šlo právě o Assangeův případ.

Při soudním přelíčení byla celá věc uzavřena s tím, že nešlo o sebevraždu (z hlediska britské právní terminologie), neboť byl Jones bezpochyby nepříčetný a nemohl tak svůj čin zvážit či posoudit. Co je však naprosto neuvěřitelné: soud ani neviděl záznamy z bezpečnostní kamery. Prokurátorka prohlásila, že jsou “příliš znepokojivé” a že “je viděla”, takže může dosvědčit, co se stalo. Soud se s tímto jejím “svědectvím” spokojil.

Nálada houstne

Assange se ovšem nevzdával: nápady Hillaryiných podporovatelů v tom smyslu, že by měl být bez soudu zastřelen, komentoval suše: “Když publikujete milión tajemství za rok, nadělá vám to pár nepřátel.” A ještě 14. září se nechal slyšet, že e-mailová databáze na WikiLeaks dokládá, jak Clintonová tlačila zbraně přes Libyi do Sýrie a do rukou bojovníků Islámského státu.

Proto je jasné, proč všichni čekali na “říjnové překvapení” s takovým napětím, a že se toto vzrušení rozšířilo i do mainstreamových médií, jež se obyčejně všechny (skutečné) úniky dat snaží pokud možno ignorovat.

Ještě těsně před “akcí” samotnou Assange oznámil, že se rozhodl z bezpečnostních důvodů zrušit projev, který měl pronést z balkonu ambasády v Londýně. V alternativních médiích to takřka vřelo. To se snad snaží Hillary Clintonová zabít Juliana Assange dronem?

Překvapení!

A překvapení skutečně přišlo. V podobě Assange, jenž v přímém internetovém přenosu oznámil, že kdyby chtěl něco důležitého zveřejnit, určitě by to nedělal ve tři ráno amerického času. A že určitě mnoho zajímavých dokumentů do voleb a do konce roku ještě publikuje (neboť se musejí na WikiLeaks probrat více než miliónem souborů, což je prý makačka).

A že se má dobře, děkuju pěkně, akorát ten život na ambasádě (kde tráví pátý rok bez slunečního světla, neboť velvyslanectví nedisponuje kromě zmíněného balkonu žádným venkovním prostorem) mu přidělal trochu zdravotní problémy. Že by byl jistě dobrým pokusným subjektem pro vědecké pokusy o nedostatku vitamínu D. A že je skvělé, že WikiLeaks slaví desáté narozeniny, publikovala už deset miliard dokumentů a stále funguje. A aby lidé pořád posílali peníze, díky moc!

Kromě toho dodal: “Hodně z výroků, které jsme publikovali na WikiLeaks, lidé špatně citovali. V tomto konkrétním případě šlo o to, co udělám či hodlám udělat, abych poškodil Hillary Clintonovou, nebo že ji nemám rád. To je nesmysl (!). Je to následek mediální kampaně, mám dojem, a je to práce těch, kteří se z naší publikace snaží učinit osobní záležitost.”

Pozoruhodná slova od muže, který se ještě v únoru nechal slyšet: “Mám s Hillary Clintonovou a její politikou letité zkušenosti, četl jsem tisíce jejích neveřejných zpráv. Hillary je nesoudná a Spojené státy dotlačí do nekonečných a hloupých válek, které napomáhají šíření terorismu… Určitě by se neměla stát prezidentkou.”

Guccifer 2.0: Dobré, ale ne skvělé

V den Assangeovy “netiskovky” zveřejnil hacker známý pod přezdívkou Guccifer 2.0 zprávu o tom, že se naboural do dokumentů Clintonovic nadace, a že hledá prostor, kde by onu databázi mohl publikovat.

WikiLeaks mu prostor poskytly. A dokumenty rozhodně nejsou nezajímavé. Například obsahují seznam, z něhož vyplývá, že (a jak) byli různí kongresmani Demokratické strany uplaceni velkými bankami, aby hlasovali pro poskytnutí ekonomické pomoci velkým bankám z takzvaných TARP fondů za krize po roce 2008.

V jiné souvislosti určitě tučné sousto. Vzhledem k intenzitě, jaké dosahují skandály kolem Hillary Clintonové posledního půl roku, však nejde “zas tak” o bombu. Většina alternativně (či pro-trumpovsky) naladěné veřejnosti čekala skandál rozměrů fotky prezidentské kandidátky v posteli s Usámou bin Ládinem (nebo alespoň Samanthou Power), nebo definitivní důkaz zneužití její e-mailové schránky. A nic z toho nedostala. Možná něco ještě přijde - ale to nevíme jistě.

Porážka nebo vítězství?

Je to od Assange geniální tah, nebo jen pokus se ctí ustát porážku? Vyrojily se samozřejmě spekulace, že se “mu dostali na kobylku” mocní. Ve spojení s pozoruhodnou “sebevraždou” jeho právníka se podobné hypotézy samozřejmě nabízejí. Ale možné je i to, že je vše docela jinak.

“Miluji propagandistické útoky na WikiLeaks (speciálně ze Spojených států). Jsou občas nebezpečné a občas vtipné. Užasně ale odhalují spojení mezi jednotlivými mocenskými skupinami. Měli bychom je vnímat jako příležitost vidět, kdo je s kým… což jeden může takhle pozorovat v reálném čase,” řekl Assange na závěr své tiskovky.

Bylo snad celé jeho dramaticky ohlašované vystoupení jen tahem v šachové partii, kterou hraje (nejen) s Hillary a americkými Demokraty, a jehož účelem bylo donutit protivníka k tomu, aby vynesl všechny trumfy? Ví teď Assange, co Hillary a spol. chystají - a využije toho? Nebo bude jeho dramatická “bouře” vztahů s kandidátkou na první dámu USA naopak utichat?

Assange tedy přeci jen něco řekl. Svým vystoupením na poslední tiskové konferenci jako by vlastně dával najevo: Nějaká paní Clintonová mně nezajímá. Ale je legrace sledovat, jak se kroutí.

Otázkou za mnohem víc než deset tisíc dolarů je teď: Proč to vlastně řekl? Assange a jeho organizace mohou totiž velmi dramaticky zasáhnout do vývoje předvolebních preferencí v tom, co během televizního přenosu Assange nazval “umírající Amerikou”. Místo toho, aby se tomu věnoval, hlava WikiLeaks jako by se nechumelilo prohlásila, že každý ví, že v roce 2017 dojde k zásadním geopolitickým posunům.

Jedno je rozhodně jasné: Julian Assaange ví něco, co my nevíme.

Bude to do voleb ještě každopádně velmi zajímavý měsíc.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.