Český rozhlas se dne 13.8. (13:34 – 13:44) věnoval ve svém pravidelném pořadu „Česká kronika“ banderovcům [ZDE]. Redaktorka ČR Veronika Kindlová, která tento pořad připravovala, použila rozhovor s „historikem“ a s vysokoškolským pedagogem z University Jana Evangelisty Purkyně Janem Rokotským, na jehož základě formulovala uvedený pořad. V tomto pořadu zazněl shora citovaný výrok a mnoho dalších.

Nejprve k faktům: Připomeňme si, že sám Stěpan Andrejevič Bandera byl radikální nacionalista, žijící po první světové válce v Polsku. S Polskem jej spojuje jeho kriminálně teroristická trestná činnost, za kterou byl stíhán nejen polskými, ale i československými úřady. Spojován je především s Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN) ve které začal rozvíjet ilegální činnost. Od roku 1929 nejprve distribuoval ilegální nacionalistickou literaturu, později byl několikrát zadržen, například za účast na atentátu na „politického komisaře Čechovského ve Lvově, či za pokus o nelegální přechod hranic. V roce 1931 prošel výcvikem ve výcvikovém středisku německé rozvědky v Gdaňsku. Od té doby se jeho bojové metody vyostřily, přičemž byly namířeny především proti levicovým funkcionářům, v souladu s politikou nacistické Třetí říše. Oběťmi teroru Bandery a jeho spolupachatelů byly například školní inspektor Nikolaj Lemik, sovětský konsul v Polsku  Andrej Majlov či polský ministr vnitra Bronislav Peracký. Teroristická činnost Bandery se stala předmětem vystoupení Polska v Lize národů. V roce 1936 byl ve Varšavě odsouzen k trestu smrti (částečně i s pomocí důkazů předložených Československem).  Od šibenice jej zachránila amnestie, kterou byl trest změněn na doživotí. Z vězení se mu podařilo uprchnout při zmatcích, jež provázely okupaci Polska Hitlerem. Podle jiných verzí jej osvobodili nacisté. V roce 1940 dostal Bandera od německé rozvědky finanční prostředky na ilegální činnost, které si však přisvojil, za což byl v roce 1941 zadržen, vyslýchán a nakonec poslán do „zlodějské“ sekce koncentračního tábora Sachsenhausen. V září 1944 byl propuštěn a od té doby pomáhal nacistickému Německu v boji proti SSSR. Po druhé světové válce poskytly západní mocnosti Banderovi útočiště (stejně jako mnohým jiným válečným zločincům). Bandera byl zlikvidován v roce 1959 v Mnichově agentem sovětské kontrarozvědky.