Marek Řezanka: Cena strachu

Byli jsme mediální masáží přesvědčováni, že anexe Krymu je srovnatelná s anschlussem Rakouska a že Putin je vlastně Putler. Na druhou stranu jsme téměř mlčky přešli masakr v Oděse a Pravý sektor a jeho vliv na politiku ukrajinské vlády nám nevadí. Abych neurážel – pod pojmem „nám“ rozumím našim politickým představitelům.

Dotčení, ale neochvějní

Řada (možná většina) sympatizantů hnutí Islám v ČR nechceme by se cítila dotčena, kdyby byla nařčena z hnědnutí. Tito lidé hlavně zdůrazňují, že mají strach – a že tento jejich strach nikoho nezajímá. Otázkou je, nakolik se snaží zabývat se pravdivostí nejrůznějších zpráv (často hoaxů), které na ně někdo s určitým záměrem neustále chrlí. Bez ověřování a pochybování to holt nepůjde.

Motorky proti islámu

Stalo se, že nám v Praze vyrazili do „boje proti islámu“ též motorkáři. Antifa k tomuto počinu mimo jiné napsala: „Schází nám ale představení druhého kytaristy kapely Rollberg. Kdo že tedy v Rollbergu hraje druhou kytaru? Teď přijde malé překvapení – nikdo jiný, než Jiří Sláma osobně. Ano, právě ten Jiří Sláma, který svolává „Bikery proti islámu“ a který se ohání tím, že celý koncert je určen „rozumným lidem“. Alespoň je jasné, jak podle Slámy takoví „rozumní lidé“ vypadají. Zjevně jako kovaní neonacisté. Zatímco v případě kapely Dizenter je teoreticky možné, že ostatní členové kapely nemusejí mít o minulosti Vildy Farkače ani ponětí, v případě kapely Rollberg, kde jsou všichni členové namočení do neonacistických aktivit až po uši, si to lze představit skutečně jen velmi obtížně. O to obtížněji, že i původní sestava Rollbergu stála na lidech z neonacistické scény a Jiřím Slámovi.“

Martin Konvička potom může tisíckrát ujišťovat veřejnost, že on se od všech nacistických skupin distancuje – a že s nimi nemá nic do činění – podle našeho českého přísloví: „Já nic, já muzikant“. Realita je – jak poukazuje Antifa - poněkud odlišná: „Není nijak překvapující, že Jiří Sláma vystupuje pravidelně na akcích IVČRN a IVČRN také akci „Bikers against islam“ podporuje. Přesněji řečeno, IVČRN akci propaguje na svém webu a Martin Konvička, neformální leader IVČRN (a čerstvý „superlídr“ — tak zní jeho oficiální titul — koalice Bloku proti islámu a Hnutí Úsvit), bude na akci přítomen pro neformální diskusi.“

Sám Konvička zaperlil: „To, co teď dělá EU, je horší ekvivalent mnichovské zrady" a připojil se tak v pomyslné anketě o Zlatého Thúkydida (starořecký historik) po bok těm, kteří z Putina dělají novodobého Hitlera. Představitel Bloku proti islámu dále vyjádřil svůj názor, že islám považuje za „hnusný a špatný“. To samé lze asi říci o každém náboženství. Problémem je takovýto postoj ve chvíli, kdy směřuje proti právům a svobodám konkrétních osob, které to které náboženství vyznávají.

Konvičkův ideál?

Možná panu Konvičkovi neuniklo, že v Německu imigranti hromadně konvertují na křesťanství. O to mu přece jde, ne? Právě na tomto příkladu lze ale uvést, proč je Konvičkův požadavek na konverzi scestný. Konvertovat totiž může klidně i člověk, který by chtěl spáchat teroristický čin. Bude se tak snažit vypadat důvěryhodně. Pokud bychom někoho ke konverzi nutili, stáváme se sami novodobými inkvizitory.

Konvička se na jednu stranu nechal slyšet, že když muslim konvertuje, nemá s ním problém – na druhou stranu se účastní akcí namířených proti imigraci obecně. Posune se názorově ještě o chloupek, aby hlásal, že i kdo konvertuje, není „náš“? A že je třeba ho poslat zpět, víra nevíra?

Konvička, Okamura, Černoch, Hampl. To jsou lidé, kteří k sobě mají stále blíže a blíže. A nějaký Sláma v pozadí jim to přece nemůže kazit. Pokud ovšem trváme na antifašistických a antinacistických hodnotách, Slámu v pozadí přehlížet nemůžeme. Zvláště když ho sdílením na sociálních sítích IVČRN posouvá do popředí.

Hampl historikem

Svéráznou postavou je potom „buran-sociolog“, P. Hampl. Těžko posuzovat, jakým je sociologem, o to snáz se ale z jeho textů dá usuzovat, jaký je historik: „Doba mezi lety 1800 a 2000 se tak stala dobou neuvěřitelného růstu produktivity, ze kterého těžily především nižší vrstvy. Ať přijmeme jakékoliv měřítko od délky života přes dětskou úmrtnost, dostupnost zdravotní péče, možnosti v oblasti životního stylu až po dostupnost kultury, vzdělání a cestování, došlo k takovému růstu, jaký v předchozích dobách nebyl představitelný ani pro utopické vizionáře.“

Když jsme na půdě Literárních novin, doporučil bych panu Hamplovi jako povinnou četbu následující tituly: Ch. Dickens – Oliwer Twist (zde si může zjistit něco o sirotčincích 19. století), Charles Dickens - Kronika Pickwickova klubu (tady doporučuji především tematiku vězení pro dlužníky), Hector Malot – Bez domova (také zde stojí seznámení se sociálními poměry doby za přečtení), Vladimír Neff – Sňatky z rozumu (především díl Zlá krev ukazuje neuvěřitelně příznivou tvář 19. století), Josef Pleva – Malý Bobeš (něco k dostupnosti lékařské péče v první třetině dvacátého století) či Manifest Komunistické strany, který sepsali Marx s Engelsem zřejmě proto, že dějiny prožívaly svůj zlatý věk.

Pan Hampl se zde odkopává více, než by chtěl. Stokrát může opakovat, že mu sociální otázka leží na srdci – což ani neopakuje, neboť to by se neslučovalo s programem Svobodných, jež by rád vedl do Konvičkovy náruče. Možná ale Svobodným pan Sláma na pozadí aktivit IVČRN dvakrát po chuti nebude – a spokojí se s kritikem EU, Petrem Machem.

Pět tváří jedné gepardice

V jiném svém článku vyjádřil pan Hampl nebývalý obdiv paní Samkové: „Hezký kontrast k tomu poskytla paní doktorka Samková. Rázná a inteligentní žena, kterou Martin Konvička kdysi nazval gepardicí. Protože je elegantní, nezkrotná a připravená bojovat na za svobodu svou i svobodu těch, kdo se nemohou bránit sami. Nehádá se kvůli ambicím. Hádá se, protože nedokáže snést představu, že by se tu etabloval kult, který z žen vytváří podlidi. Díky takovým jako Klára Samková naše civilizace přežívá.“ Možná si pamatujete na fotomontáž, kde je poukázáno na politickou turistiku K. Schwarzenberga. Představte si tento obrázek s portrétem paní Samkové. Na jednom by byl nápis „Romská občanská iniciativa“, za niž se dostala do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění. Na druhém obrázku by se jí nad hlavou vznášel ptáček, tedy symbol Občanské demokratické strany, jejíž byla členkou v letech 1993-1999. Na třetím obrázku by již opět měnila logo – a sice TOP 09. V roce 2010 byla za tuto stranu členkou zastupitelstva Městské části Praha 2. Záběr číslo 4: Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 měla vést kandidátku Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury právě Samková. Nakonec to nedopadlo – ale rozhodně ne proto, že by paní Samková nechtěla. Jistě četla Okamurův blog, kde mimo jiné píše: „V České republice jsou největším "multikulturním" problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž. Podívejte se do věznic, kojeneckých ústavů nebo dětských domovů - každý hned pozná, že Romů tu je násobně víc, než by odpovídalo jejich podílu oproti bílé většině. Počet Romů ve společnosti roste, ale úměrně tomu se nezvyšuje jejich podíl na tvorbě společného bohatství. Naopak. A to drtivou část veřejnost štve. Oprávněně. Tohle je problém.“ K tomu neměla bývalá představitelka ROI co říci? Třeba to, že relevantní data o romské populaci nejsou k dispozici – a že tato tvrzení jsou – eufemisticky řečeno – nepodložená.

Na obrázku s pořadovým číslem 5 by se nad paní Samkovou vznášely loga IVČRN a Svobodných. Zkrátka „gepardice“ se vším všudy. Než řekneš švec, je v úplně jiném politickém subjektu se zcela jiným politickým programem.

Proč právě tato debata?

Pozoruhodné též je, že se pan Hampl nezabýval, proč ČT dala proti Samkové do diskuse právě Kocába, který není rozhodně typickým představitelem odpůrců IVČRN. Hlavně šlo čekat, že člověk spojený s kauzou Trend a s výroky proti Rusku a M. Zemanovi příliš sympatií nesklidí, i kdyby obhajoval Ráj na Zemi. Také se hned našli občané, kteří si ČT stěžují, že výběrem hostů důležitou debatu devalvovala. Pan Hampl si nestěžuje, ten stojí jasně za Samkovou. Čímž se ovšem diskredituje, neboť se spojuje s osobou krajně nedůvěryhodnou. Jistě, je možné se vyvíjet a měnit své názory. Ale paní Samková dnešní aktivitou mnohá svá dříve formulovaná stanoviska přímo popírá. Je potom opravdu dojemné, když hudebník Štěpánek vyjadřuje své sympatie pánům Hamplovi a Konvičkovi, protože jim prý není ukradený strach lidí.

Čeho se třeba bát…

Měli bychom se bát pozvolného, přesto pozorovatelného ospravedlňování skupin, s nimiž by ještě před pár lety nebylo myslitelné spolupracovat. Stejně jako toho, že z našeho strachu budou těžit političtí turisté. Až příliš pozdě by nám pak došlo, jak vysokou cenu za své obavy zaplatíme.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami