Zalovíme-li v paměti, vybaví se nám, že J. Fischer nakonec nepostoupil ani z prvního kola.

Zde sehrálo svou roli hned několik faktorů. Zmíním dva, jež považuji za nejdůležitější:
1) J. Fischer přepálil start své kampaně – a nestačily mu síly na její kulminaci, natož závěr.
2) Ti, kdo si přáli porazit M. Zemana za každou cenu, přišli s mýtem o „panu dokonalém“, který v sobě zahrnuje všechny ctnosti. Tím měl být kníže pán, navíc spojený s krajně asociální a nepopulární vládou.

Svého Jana Fischera má svým způsobem i tato předvolební kampaň – a to v osobě M. Horáčka, který se kromě počtu knih ve své knihovně (Viz) chlubí i tím, že jako první nasbíral potřebné hlasy. Kdeže jsme již toto viděli?
V této stati se ale zaměříme na jiného uchazeče o Hrad. Na Jiřího Drahoše.

Nebudu Antizeman. Budu nadstranický. Opravdu?

Jiří Drahoš je kandidátem, který má podporu určité jasně vymezené politické scény, a to TOP 09, KDU-ČSL a STAN.

Nelze tedy na něho zdaleka pohlížet jako na člověka, který by hluboce nerozděloval českou společnost, neboť politická stanoviska zmíněných politických subjektů nereprezentují ani omylem názory většiny naší společnosti. Pan Drahoš sice deklaroval, že nebude Antizeman a že bude nadstranickým kandidátem – ale obě tato předsevzetí vzala za své.