Marek Řezanka: Čí kandidát je pan Drahoš?

Zalovíme-li v paměti, vybaví se nám, že J. Fischer nakonec nepostoupil ani z prvního kola.

Zde sehrálo svou roli hned několik faktorů. Zmíním dva, jež považuji za nejdůležitější:
1) J. Fischer přepálil start své kampaně – a nestačily mu síly na její kulminaci, natož závěr.
2) Ti, kdo si přáli porazit M. Zemana za každou cenu, přišli s mýtem o „panu dokonalém“, který v sobě zahrnuje všechny ctnosti. Tím měl být kníže pán, navíc spojený s krajně asociální a nepopulární vládou.

Svého Jana Fischera má svým způsobem i tato předvolební kampaň – a to v osobě M. Horáčka, který se kromě počtu knih ve své knihovně (Viz) chlubí i tím, že jako první nasbíral potřebné hlasy. Kdeže jsme již toto viděli?
V této stati se ale zaměříme na jiného uchazeče o Hrad. Na Jiřího Drahoše.

Nebudu Antizeman. Budu nadstranický. Opravdu?

Jiří Drahoš je kandidátem, který má podporu určité jasně vymezené politické scény, a to TOP 09, KDU-ČSL a STAN.

Nelze tedy na něho zdaleka pohlížet jako na člověka, který by hluboce nerozděloval českou společnost, neboť politická stanoviska zmíněných politických subjektů nereprezentují ani omylem názory většiny naší společnosti. Pan Drahoš sice deklaroval, že nebude Antizeman a že bude nadstranickým kandidátem – ale obě tato předsevzetí vzala za své.

Proti Miloši Zemanovi se vymezuje už v prvním bodu svého programu, kdy tvrdí, že: „Ústava musí stát nad individuálními zájmy. I když její výklad nemusí vždy být jednoznačný, její duch jednoznačný je a měli by ho respektovat všichni bez výjimky. Je to jedinečný návod, jak spravovat naši zemi. Stačí jen chtít.“ Snaží se tak vzbudit dojem, že M. Zeman opakovaně Ústavu porušoval. Pro taková slova ale nemá v ruce jediný důkaz. M. Zemanovi nebylo dosud prokázáno, že by kdykoli postupoval protiústavně. Jenom uvedl do praxe slova, která si pan Drahoš dal zatím pouze do textu svého programu: „Chci být prezidentem, který ctí heslo: Nebát se, nelhat a před nikým se nehrbit.“

Lidé si zaslouží úctu – ale jen někteří…

Dalším heslem pana Drahoše je: „Lidé si zaslouží úctu, ne urážky.“ Uvidíme, jak v praxi bude pan Drahoš vystupovat proti panu Hřebejkovi, proti panu Bokovi (Zeman je prostě prezidentem lůzy v této zemi, xenofobních zmetků, nezodpovědných lidí a lidí, kteří závidí, a dalším, kteří se vyjadřují podobně. Možná by mohl pan Drahoš vysvětlit panu Kalouskovi, že urážet odboráře také zrovna není aktem úcty.

Pro ty, komu stačí fasáda bez obsahu…

Drahošův názor na migrační politiku je potom hoden ceny Chytré horákyně: „Evropa nemůže uživit všechny, kteří hledají lepší život. Pomozme lidem v životní nouzi, ale pouze tak, abychom neohrozili vlastní kulturu.“ Je účelově formulován tak, aby s ním mohli souznít odpůrci i příznivci promigrační politiky. Jsou to laciná a prázdná slova, za něž lze schovat doslova vše.

Nebyl by to politik, aby nezmínil důraz na rodinu: „Rodina pro mě představuje největší hodnotu v mezilidských vztazích. Proto budu apelovat na vládu, aby mladým rodinám co nejvíce usnadnila společné začátky. Rodina, to jsou samozřejmě i naši senioři. Péče o seniory se musí stát trvalou součástí promyšleného sociálního systému. Každý si zaslouží prožít stáří důstojně.“

Rodinu si berou do úst také lidovci, mluví o ní sociální demokracie, ODS, TOP 09, ANO – a mimo jiné také Realisté: „Když při rozhodování lidé nemyslí především na děti, nemohou mít jiné než sobecké motivy. Za všechno, co dnes uděláme či rozhodneme, budou platit příští generace, tedy naše děti.“

Z prohlášení politiků by člověk musel nabýt dojmu, že rodina se v České republice má přímo královsky. Ovšem pouze do chvíle, než by se podíval na asociální programy jednotlivých stran, jimž politika TOP 09, ODS a Realistů přímo vévodí.

Stačí si všimnout, kolik lidí je zadluženo hypotékou, aby vůbec mohli nějak bydlet. A do toho přicházejí úpravy, které velké části lidí znemožní i tuto možnost.

Pro sankce

Jiří Drahoš však přece jen nějaký ten konkrétní postoj zaujal. A to například k dění na Ukrajině:
„Takže zjednodušeně řečeno – vrátí-li Rusko Ukrajině Krym, odpadnou důvody pro sankce. Nevidím tedy žádný důvod, proč by měly být sankce za současné situace rušeny".

Na to, že se pan Drahoš ohání vědeckou erudovaností, toho nevidí poměrně dost. Například zjevný fakt, že na Ukrajině žádná ruská invaze neproběhla, ale že se tato země a její lidé stali oběťmi a rukojmími různých oligarchických uskupení, které Ukrajinu dovedly nad propast bytí a nebytí.

Že vláda je tam velmi nestabilní a prorostlá režimem, který bez nadsázky můžeme hodnotit jako fašistický. V zemi vládne cenzura, pronásledování politických odpůrců, politicky motivované vraždy nejsou výjimkou. Ptá se pan Drahoš, kdo je za tento stav odpovědný?

Navíc by mu jako vědci nemělo uniknout stanovisko profesora Sapira:
„Pokud Viktor Janukovyč opustil Ukrajinu o vlastní vůli, potom následná změna vlády nijak nenarušuje ústavní pořádky platné v zemi. Jestliže se tak ale rozhodl z důvodu svého ohrožení, může být taková změna režimu naopak považována za porušení ústavy. To by znamenalo, že následná referenda na Krymu a východní Ukrajině je možné považovat za legitimní."

Otázka připojení Krymu k Rusku tak dostává zcela jiný rozměr. Kdyby Krym ovládly fašistické ukrajinské prapory, bylo by Rusko bezprostředně ohroženo.

Toto vše pan Drahoš opomíjí, jako by se to nestalo.

Pan Soros má Ukrajinu stále rád…

Ukrajina je na pokraji bankrotu. Její veřejný dluh se v březnu 2015 blížil úrovni 94 procent výše HDP.

Jak se asi pan Drahoš staví k panu Sorosovi? Je mu například známo?:
„Pan Soros otevřeně přiznává, že financoval částečně aktivity na Majdanu.“ Ale možná že s takovým jednáním pana Sorose J. Drahoš souhlasí. Jenom ať se zpřísní sankce na Rusko a Ukrajina je nadále tragickou obětí mocných.

Naše firmy už si nějak poradí…

Jiří Drahoš též bagatelizuje poškození českých firem ze strany protiruských sankcí:
„Firmy si našly jiná exportní teritoria. Až na malé výjimky neslýchám od firem, že by je protiruské sankce v současné době nějak poškozovaly. Není to pro naši ekonomiku žádný zásadní problém."
Ano, našly si jiná teritoria. Ale za jakou cenu?

Podle mluvčího Ministerstva průmyslu a obchodu, Františka Kotrby představovaly protiruské sankce v roce 2015 stále větší problém. „Z pohledu našich exportních možností se jedná do značné míry o unikátní trh, jehož potřeby velmi dobře korespondují s našimi možnostmi a naopak. Právě proto je pokračování ekonomických sankcí pro české firmy s orientací na ruský trh výrazný a prohlubující se problém.“

Postiženo bylo strojírenství (Např. brněnská skupina ALTA), dále potom potravinářský průmysl. Co pan Drahoš naprosto přehlíží, je skutečnost, že závislost tuzemského vývozu na zemích EU se tak až nezdravě zvyšuje. Do zemí osmadvacítky mířilo již více než 80 procent českého vývozu.

Jiří Drahoš si nepřipouští krizi, v níž se Unie ocitla? Nedochází mu, že bychom měli mít nějaké záložní plány, a ne vše vsadit na jednu kartu? Nevidí snad, že vztahy v rámci EU jsou napjaté – a nijak jinak tomu není ve vztazích Evropy a USA? Není potom toliko logické, že bychom se měli orientovat též na Rusko a Čínu?

Čína pana Drahoše nezajímá…

Místo toho pan Drahoš šmahem odmítl přínos čínských investic:
„Tohle rozhodně nejsou investice, které by měly nějaký větší význam pro naši ekonomiku. Pokud Číňané koupí fotbalovou Slavii nebo nějakou realitní firmu, je to jenom přelévání peněz. Ze strany Číny zkrátka nevidím přínosné investice toho typu, které u nás provádí třeba Německo."

Jistě, neměli bychom se oddávat pocitu, že kapitalismus má nějaké řešení na systémovou krizi, jejímž je středobodem. Na druhou stranu, stále ještě v kapitalistickém systému žijeme. A v tom případě bychom si měli umět přiznat, že hlavní ekonomickou silou v současnosti je právě Čína – a že zvláště česko-čínské ekonomické vztahy byly i vinou bývalých vlád trestuhodně zanedbány. Tvrdit, že zatím je v České republice význam čínských investic minimální, je poněkud laciné a nepřesné.

Ano, zatím je ten podíl malý, protože ještě nedávno nebyl skoro žádný:
„Třetí rok po sobě roste dvojnásobným tempem. Minulý rok investice dělaly zhruba něco přes tři miliardy korun, rok předtím něco málo okolo 1,5 miliardy, rok předtím něco okolo 600 milionů. Předtím ty částky byly výrazně nižší.“

Dohody s Číňany podepsaly například Škoda Auto, skupina J&T, Česká exportní banka a Český Aeroholding. Toto vše pokládá pan Drahoš za nevýznamné?

Když akademická sféra pokulhává…

Poněkud jiný náhled na celou situaci než J. Drahoš má Rudolf Fürst, ekonom a sinolog z Ústavu mezinárodních vztahů: „Politický příklon ČR k Pekingu znamená europeizaci politiky vůči ČLR. Na druhé straně jde o neúspěch ideologicky neokonzervativní české pravice.“

Aspoň vidíme, k jaké ideologii (nikoli vědeckými argumenty odůvodněnému postoji) se pan Drahoš veřejně hlásí. „V roce 2015 prakticky každá země EU usilovala o reciproční návštěvu s nejvyššími čínskými politiky kvůli podpoře vzájemných investic. Čína čím dál častěji využívá příslibu investic jako prostředku pro dosažení svých politických cílů“, uvádí studie společnosti Rhodium Group. „Například větší příliv kapitálu je hlavní hnací silou rychle se rozvíjejících vztahů mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy“, říká dále zmíněná studie.

Rudolf Fürst potom dodává: „Není dobré generalizovat, ne všichni čeští politici jsou trapní. Nemáme elity na německé nebo britské úrovni, nemáme ani tak kvalitní média a akademickou sféru.“

Bohužel nemáme. A pan Drahoš, jako představitel oné akademické sféry je toho dokladem.

Není volba pana Drahoše v dnešní době nebezpečná?

Do třetice tu pak máme téma obecného referenda – například k otázce setrvání v EU. Jiří Drahoš se k referendu staví vyloženě odmítavě: „Referendum v dnešní době, zejména v době internetu, v době možného snadného ovlivňování názorů lidí všemi možnými směry, je z mého pohledu velmi nebezpečné. Proto bych ho nepodpořil.“

Jestliže je pan Drahoš takovým odpůrcem referend, neměl by ani kandidovat v tzv. přímé volbě. Protože i v ní pak přece platí jeho slova, že jsou názory lidí médii ovlivňovány všemi směry. Nebo snad ne? Možná pan Drahoš sází na skutečnost, že média ani tak nemanipulují směry všemi, ale hlavně jedním, a to protizemanovským. O to více ho musí štvát, že má ještě dvě kopie, které se budou ucházet o podobnou cílovou skupinu – pana Hilšera (je samozřejmě otázkou, zda pan Hilšer sežene padesát tisíc ověřených podpisů občanů) – a hlavně pana Horáčka.

Není pak selháním i akademické sféry, pokud se někdo obává, že lidé, kteří mají povětšinou středoškolské vzdělání (a mnozí vysokoškolské), se nechají snadno zmanipulovat?
Nebylo by přínosnější místo obav z nástrojů přímé demokracie vést s lidmi debatu a starat se o dostupnost relevantních informací? Nebo to je snad nad síly pana akademika?

Ideální kandidát? Jak pro koho…

Shrňme si, pro koho je tedy pan Drahoš kandidátem:

Zejména pro voliče STAN, KDU-ČSL a TOP 09, kteří se ztotožňují s ideologií těchto subjektů Pro ty, kdo nenávidí M. Zemana až patologicky.
Pro tyto lidi je jako Písmem svatým, že M. Zeman je bezuzdný alkoholik, lhář, ruský agent, čínský agent, fašista a kdoví co ještě. V zájmu své ideologické zaslepenosti jsou tito lidé potom ochotni legalizovat vrhání vajec na hlavu státu, kradení a ničení prezidentské standarty či bojkotování státního svátku.
Pro neokonzervativní českou pravici. Sem se řadí kromě již zmíněných subjektů také ODS a například P. Kohout z Realistů.
Pro tu část sociální demokracie, která na sociálně demokratické hodnoty rezignovala – a jala se sbližovat s ideologií TOP 09.
Pro podporovatele Majdanu na Ukrajině a zastánce protiruských sankcí.

Simulakrum v podobě kampaně, že „kníže je lidu blíže“ ve své době na většinu voličů (kteří se dostavili k volbám) nezapůsobilo. Není důvod se domnívat, že simulakrum s „nadstranickým vědcem, který mluví pravdu a jedná na základě faktů“, dopadne jinak. Opakovaný vtip navíc už ani není k smíchu.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami