Krmení draka

Nějak takto bychom mohli popsat roli Západu při zhroucení kdysi stabilních států, Iráku a Libye. S režimy, proti nimž prý bylo nutno bojovat, přitom Západ spolupracoval, a to v dobách, kdy znamenaly pro své okolí skutečnou hrozbu. Nepohodlnými se ovšem staly později, kdy se důvod k napadení hledal jen velice obtížně. A tak přišly na řadu podvržené důkazy.

V tomto světle může znít jako z jiného světa prohlášení americké strany, že Irák je v boji proti sani, kterou ze země západní intervence doslova vydupala, poněkud laxním.

„Irácké síly ukázaly, že nemají vůli bojovat,“ vzkázal americký ministr obrany Ash Carter přes CNN. „Nebyly přečísleny, ve skutečnosti silně přečíslovaly protivníka. To mi říká – a já myslím, že většině z nás – máme tu téma ochoty vůle Iráčanů bojovat s IS a bránit se.“

Dochází nám vůbec, co se s iráckou společností stalo? Kolik lidí tam již přišlo o život? Co se děje s jejím kulturním dědictvím? Čím denně procházejí jeho občané včetně žen a dětí? Zajímá nás, jakým barbarstvím a hrůzám jsme povolili stavidla? Je vůbec možné, že v sobě najdeme tu drzost, abychom tento náš nevratný a velice destruktivní krok označili za šíření svobody?

Nová etapa svobody a míru

Není nad to, když někdo přihlíží, jak jeho známý zapálí nepojištěnému sousedovi stodolu a poté, co ta lehne popelem, postiženému vzkáže, že teď bude teprve bohatý.