Veškerá kritika tohoto pohledu na ukrajinský konflikt je hned označována za kremlofilství a pátou kolonu Putinových zájmů. Kritika tohoto přístupu je ovšem namístě – neboť jsme svědky stále vyostřenějších vztahů mezi Západem a Ruskem. Čím dál více se haraší zbraněmi – a řada zemí disponuje jaderným arzenálem.

Máme zde sice nějaké dohody z Minsku, ale jaksi nám chybí nástroje k jejich prosazování. Jakmile dojde k porušení těchto dohod, označíme za viníka ruskou stranu, aniž se zabýváme tím, zda náhodou není na vině kyjevská vláda. Porošenko s Jaceňukem mají být spojenci Západu – a ti pochopitelně neukážou prstem na sebe. Západ s nimi jedná jako s důvěryhodnými partnery přesto, že byly americké straně předloženy falešné důkazy o ruské agresi, které měly vést přímo k válce proti Rusku. Trochu nám to může připomínat situaci ve škole, kdy Péťa rozbije okno, ale poznámku či důtku dostane Pepíček, protože to je přece největší zlobil ve třídě. A Péťa učitelce s brekem potvrdí, že viděl Pepíka přímo při činu. Bohužel ale nejsme ve škole.

Zvážení všech prostředků

V médiích se čím dál méně objevují racionální rozbory situace, o to více se v nich však horlí proti všem „kazisvětům“. Místo faktů a důkazů se používají manipulace a hry na emoce. „Jsme svědky toho, že se proti Ukrajině používají diplomatické, informační, vojenské i ekonomické prostředky…A tak si myslím, že Západ by měl v reakci na to zvážit všechny prostředky", pronesl vrchní velitel sil NATO v Evropě Philip Breedlove.

Zajímalo by mě, proti komu mají tyto zbraně pomoci? Snad ve vyvražďování jedněch ukrajinských občanů dalšími? Nebo mají být nápomocny v útoku na Rusko?