V tomhle mi možná svěřujete až moc důvěry, nejsem ekonom a jediné, co můžu říci, je, že jsem toho dost přečetl o různých inflačních epizodách v historii. Ale z těch se dá vypozorovat spousta zajímavých závislostí a principů, o kterých se můžeme pobavit. Co se titulku týče, inspiroval jsem se u historika Paula Johnsona, který v některé své knize (nevím už, ve které) nazval inflaci „neosobní lží“.

Tak tedy – první díl: proč si myslím, že současné odhady inflace nejsou moc spolehlivé.

Co když přijde zima?

Pomaličku nám do médií prosakují názory, že inflace může být letos i dvouciferná; tak například Lukáš Kovanda si myslí, že v lednu dosáhne zhruba deseti procent (ZDE). Některé země už tam jsou (Brazílie – 10 procent - ZDE, Turecko – zhruba 20 až 30 procent - ZDE), v USA zatím mluví o necelých sedmi procentech (ZDE), v Německu o šesti procentech (ZDE). Deset procent v eurozóně tedy není mimo říši myslitelného.

Jedna z věcí, která tomuto věštění z lógru poněkud ubírá na jistotě, je skutečnost, že zima v Evropě teprve začala a my zatím nevíme, jak mírná nebo krutá bude. (Ve Švédsku už klesly teploty pod -40 stupňů, uf. - ZDE) Přitom právě ceny energií jsou v současné době hodně vysoko (více ZDE), mimo jiné kvůli růstu ceny emisních povolenek, který je trvalý.