Marian Kechlibar: Jiná forma bankrotu aneb O odpouštění dluhů

02.03.2021 9:01 | Zprávy
autor: PV

Nová Bidenova administrativa zvažuje odpuštění části studentských dluhů. Je to tak trochu úvaha ze zoufalství. Stávající systém je totiž patrně neudržitelný, ale co s ním?

Marian Kechlibar: Jiná forma bankrotu aneb O odpouštění dluhů
Foto: Archiv MK
Popisek: Matematik a publicista Marian Kechlibar

Jen, co se prostřídaly stráže v Bílém domě, přišla řada na úvahy o tom, že součástí úlev, které by měly pomoci ekonomice postižené covidem, by mohlo být odpuštění části dluhů na školném (ZDE). Nejsou to zrovna malé dluhy, protože jen federální kase dluží 42 milionů Američanů celkem 1,54 bilionu dolarů (ZDE); což je mimochodem za posledních pětadvacet asi osminásobný růst (ZDE), a to i se započtením inflace. Pak jsou tu také soukromé půjčky na školné, jejichž objem je ovšem podstatně menší, jen něco přes 130 miliard dolarů (ZDE). K nim ale bezprostřední moc Washingtonu nesahá, takže odpouštěcí debaty se točí hlavně kolem půjček federálních, které beztak tvoří asi 92 procent celé pyramidy studentských dluhů.

Vysoké školy se v Americe obecně kloní doleva (ZDE), školné je ale vesměs považováno za pravicový nástroj. Jak se tedy stalo, že převážně levicové instituce „ždímají“ svoje studenty skrze pravicové poplatky, a přitom z toho není (nebo aspoň zatím nebyla) revoluce, i když horkých hlav je na kampusech plno? Toto je jedna z těch otázek, na kterou jen tak neodpovíte, ale i tak si uvažování o ní zaslouží hezkých pár odstavců.

Systém zralý na bankrot

Začněme u konkrétních čísel a vývoje. Prudký růst školného v USA není pseudoproblém, na kterém by se točilo pár umanutých aktivistů. Naopak – nárůst školného výrazně překonává inflaci i růst průměrných mezd, dokonce i růst cen nemovitostí; jediným srovnatelně rostoucím sektorem jsou náklady na zdravotní péči. Fuč jsou ty časy, kdy bylo možné si na studium vydělat brigádami přes léto. Dnes jde v případě lepších škol o investici srovnatelnou s nákupem rodinného domu.

Přitom je zajímavé, že i když náklady na školné razantně rostou, o platech běžných profesorů se to říci nedá (ZDE). A nejen to, klasických kariérních míst (tenure-track), která směřují k profesorskému křeslu, v mladších generacích postupně ubývá (ZDE), a naopak počet učitelů fungujících na různé částečné úvazky a méně výhodné smlouvy roste. Ať na tom procesu vydělává kdokoliv, akademici to podle všeho nejsou.

Ponoří-li se člověk do (často velmi zahořklých a zaťatých) on-line diskusí mladých Američanů o školném, shledá, že žádná univerzální shoda o příčinách vývoje nepanuje, ale několik bodů se opakuje velmi často. A tyto body dávají dohromady obrázek systému, který je popravdě na hromadný bankrot více než zralý. Posuďte sami.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová byl položen dotaz

Migrační pakt

Vy tvrdíte, že jakýkoliv postih za nedodržování migračního paktu je vydíráním. Ale i když jsem proti povinným kótám, opravdu jde o vydírání, když ho naši politici schválili? Podle mě to byla chyba, kterou nevím, jestli se teď podaří ještě napravit.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vladimír Ustyanovič: Souhlasím s prezidentem Petrem Pavlem

19:19 Vladimír Ustyanovič: Souhlasím s prezidentem Petrem Pavlem

Dovolím si zabrousit do historie, kdy armádní generál v. v. Petr Pavel v roce 2019 prezentoval své n…