A tak se mohlo přihodit, že se mi dostala do rukou kapesní svítilna, která potřebovala vyměnit baterie. Mělo to ale háček – nejprve bylo nutno svítilnu rozebrat, aby bylo možno baterie vložit. Šroubovák č. 1 selhal, jelikož byl moc velký. Šroubovák č. 2 se neosvědčil, protože strhnul závit. Šroubovák č. 3 byl nepoužitelný, jelikož č. 2 strhlo závit. Kuchyňský nůž jako páčidlo nefungoval, protože šroubek držel jak víra průměrného českého poživatele koblih, že se dožije voleb, po kterých přeci jen bude líp. Má frustrace narostla do té míry, že jsem se pokusila svítilnu vzteky destruovat. Načež dlaň omylem zatlačila na příslušný čudlík sloužící k otevření krytu pro baterii, ozvalo se jemné „klap“, a kryt byl otevřen. Sice poněkud zdlouhavá metoda, stisk správného čudlíku proběhl cca 25 minut od zahájení operace výměny baterie, nicméně o to efektivnější; na všechny mé dychtivě přihlížející syny učinil zdárný výsledek akce velký dojem a máma povýšila na hrdinu.

Z toho plyne ponaučení: Pro učinění dojmu není až tak důležitý výsledek a už vůbec ne orientace v oboru. Vlastně nemusíte o problému vědět lautr nic, ba ani nemusíte plánovat ničeho dosáhnout, pokud to nic dokážete s dostatečnou pompou prodat. Podle všeho to vypadá, že ČSSD se rozhodla dotáhnout tuhle strategii do dokonalosti.

Vzhledem k tomu, že ČSSD v předvolebních průzkumech dlouhodobě ztrácí, došla k názoru, že to chce radikální řez. I vytasila se s plánem, který politickou scénu dostal okamžitě do varu. Středobodem programu jsou progresívní daně. Nebo ještě lépe řečeno: Zvýšené daně. ČSSD se poměrně úspěšně zorientovala v jedné věci: Jak se poprat o voliče s komunisty. V čem se naopak orientuje hůř než Šichtařová ve výměně baterií, to jsou elementární ekonomické zákonitosti. To ale vůbec nevadí. Humbuk dokáže nadělat dostatečný. Hřímání o nutnosti solidarity těch údajně bohatých s chudými a o potřebě naplnit státní rozpočet je efektní.