Jenomže zapomnělo se na jednu věc. V lidské přirozenosti je chovat se jako jezinka z pohádky o Smolíčkovi Pacholíčkovi. Lidé jsou naprogramováni tak, aby neustále testovali mantinely, které jsou jim dány.

Když lidé dostali základní důstojnost při ztrátě práce v podobě podpory v nezaměstnanosti, začali volat, že mají nárok práci vůbec neztratit. Když dostali zdravotní pojištění, začali volat, že mají nárok riskovat při adrenalinových sportech a v případě úrazu jim stát má dorovnat všechen ušlý výdělek. Když ženy dostaly jakous takous zdravotní péči při přivádění potomků na svět a přestaly při porodech umírat na horečku omladnic, začaly tvrdit, že mají nárok na porod bezbolestný a nejlépe zaspaný. A začaly se lavinovitě šířit císařské řezy na přání, ačkoliv představovaly pro matku i dítě nesrovnatelně vyšší riziko.

Úplně stejně ale na počátku vytyčené mantinely začali posouvat i státní úředníci a politici. Aby všechny ty nároky byly ufinancovatelné, musely se zvýšit daně. Muselo se přibrat víc státních zaměstnanců. A zvýšit jejich platy. Aby ta lidská čeládka dostatečně pilně využívala všech výhod, které jim politici začali nabízet, musely se založit komise a regulační orgány a dohledy, které začaly kontrolovat, zda jsou všechny výdobytky státu blahobytu dostatečně intenzívně využívány.

Běda, aby se zbloudilá ovečka chtěla vzdát svých sociálních práv a starat se o sebe sama! Takové podvracení morálky nebudeme tolerovat!

Zodpovědnost jednotlivce se tváří v tvář stále silnějšímu rozhodování státu začala vytrácet. A nejen to. Když lidé nebyli stavěni před zkoušky, nemohli si dokazovat, že se zvládnou sami o sebe postarat. Přestali si věřit.