Markéta Šichtařová: Větší bere. To že je demokracie?

9. 9. 2018 16:10

Fejeton napsán 20. 10. 2011 a je z knihy: Jak to vidí Šichtařová aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti. Autoři: Vladimír Pikora Markéta Šichtařová (r.v. 2016 kniha obsahuje nejzásadnější texty posledních let o společnosti, politice i ekonomice)

Markéta Šichtařová: Větší bere. To že je demokracie?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Mít svobodu volby je někdy tak... ehm... namáhavé. A tak si to trochu zjednodušujeme. Namísto svobody volby čas od času preferujeme nemít volbu žádnou. Řeknu to asi takhle:

Když má kolega Pikora výjimečně kolegiální záchvat, přinese mi odpoledne k mému notebooku kávu. A pak se s hrdým samčím výrazem otáže: „Jaký jsem?“ I kdyby to ten den byla má již desátá káva a tudíž její konzumace by automaticky znamenala výjezd koronárky za mou osobou, nemám na výběr. Prostě musím usrknout, zatvářit se uznale a pronést vážným hlasem: „Díky, jsi borec, vždyť to pořád říkám.“ A Pikora vlastně ani jinou reakci nečeká.

Když se zase pan oddávající zeptá pana Vomáčky, zda si bere dobrovolně slečnu Polívkovou, automaticky se předpokládá, že Vomáčka odpoví „ano“. A ještě že se nad svou odpovědí nebude moc rozmýšlet, protože kdyby jeho odmlka byla moc dlouhá, mohlo by to nevěstu nepěkně urazit. Zkrátka v některých situacích v životě jsme si navykli slýchat jen jeden typ odpovědi a jinou odpověď si vlastně ani nepřipouštíme. A pokud náhodou místo „ano“ přijde „ne“, považujeme to za celkem dobrý vtip, ale právě jen vtip, který vlastně ani není myšlen vážně.

Když jde o svatbu, budiž. Ostatně proč by taky novomanželé stáli před oltářem, pokud by neplánovali říci „ano“? Život je ovšem zákeřný v tom, že často kvůli pohodlnosti míváme tendenci škatulkovat a paušalizovat, i když nejde zrovna o svatbu.

Takže, když Irové si před časem drze troufli říci „ne“ na Lisabonskou smlouvu, Evropa nasadila výraz, který beze slov hlásal: „Ale notááák, my přece víme, že se rádi předvádíte, ale teď na to zrovna není moc času, takže si to dáme ještě jednou a naostro.“ A Irové museli hlasovat znovu a „lépe“. Evropa si prostě jinou variantu ani nepřipustila. A kdyby se to ani napodruhé „nepovedlo“, pak by se Irové nechali hlasovat potřetí.

I Slováci si „drze troufli“ nesouhlasit s reformou fondu EFSF neboli s dalším sypáním peněz do černé díry s názvem Řecko. A padla kvůli tomu slovenská vláda. Nechme teď stranou jejich motivy – je vcelku jedno, jestli šlo o ušlechtilé filozofické celoevropské pohnutky anebo třeba o provinční boj o větší vnitropolitickou moc. (Za b) je správně.) Princip je úplně jinde. Ať už byl motiv Slováků více či méně ušlechtilý, Evropa ani na vteřinu nezapochybovala, že se jedná jen o nepodařený vtip. A Slováci si už během několika málo hodin „museli“ dát reparát. I kdyby se na něm bývali nedohodli Slováci sami, nemám pochyb, že „šéfové“ v Bruselu by slovenský reparát zaonačili.

A to je právě jádro problému: Co je to za nový zvyk hlasovat tak dlouho, dokud není velký boss spokojen?

Nevím jak vy, ale já si vážně donedávna nemyslela, že demokracie je založena na principu „větší bere, menší poslouchá“.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinamiPublikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…