Všechny nedostatky lze podle MUDr. Martina Jana Stránského, zakladatele Kanceláře Ombudsmana pro zdraví a mezinárodního experta na zdravotnické systémy, seskupit do pěti kategorií. Čím jsou vážnější, tím by jejich odstranění bylo přínosnější. 

1. ABSENCE STANDARDU ZDRAVOTNÍ PÉČE 

Možnosti zdravotní péče pro každého pacienta se mnohdy dramaticky liší. Poskytovatelé  nabízejí to, „na co mají“, nikoliv to, co by v rámci stejné péče pro každého nabízet měli. Nikde totiž není specifikováno, jakou zdravotní péči má pacient dostat pro každou nemoc. Stejně tak není řečeno, kde a dokdy ji má dostat. Výsledkem je, že si každý poskytovatel zdravotních služeb vysvětluje pravidla po svém. Právě to je příčinou vzniku komického pojmu „nadstandardní péče,“ kterou ovšem samozřejmě ve skutečnosti nelze korektně stanovit bez definice standardu. Na opačném konci stejné problematiky stojí machinace, jejichž příkladem může být Pražské protonové centrum, postavené s obrovskými náklady soukromými investory, které již leta válčí s pojišťovnami o úhrady za neopodstatněnou a předraženou péči.

Řešení: vytvoření jasné definice standardní zdravotnické péče by srovnalo podmínky léčby v celé republice a navíc by implicitně stanovilo, že vše ostatní je „mimo standard.“ To by otevřelo dveře pro legislativně schválená volitelná připojištění (viz další bod). Současný termín „nadstandard“, který zkresluje možnosti a je nepřesný, by zanikl.  

2. ABSURDNÍ SYSTÉM POJIŠŤOVEN