Vážený pane poslanče Stanjuro,

Vámi kladené otázky přednesené na jednání poslanecké sněmovny typu zda emitent potřeboval externí financování svých aktivit, nebo zda bylo jednáno o poskytnutí zdrojů i s jinými subjekty, jsou typově shodné s otázkami, jež si klade finanční správa při svých šetřeních, obzvláště v případech, kdy prověřuje vztahy a vazby mezi spojenými osobami. Stejně tak se při kontrolách převodních cen standardně správci daně zabývají otázkou, zda se transakce mezi spojenými osobami uskutečnily za cenu obvyklou, a v případech, kdy zjistí, že se cena liší od cen obvyklých, dochází v souladu se základním cílem správy daně, tj. správné stanovení daně, k úpravě základu daně a daně. Konkrétně za poslední dva roky finanční správa doměřila na převodních cenách daň ve výši 1,3 mld. Kč a zároveň snížila o 9 mld. Kč českým společnostem ztrátu vygenerovanou transakcemi se spojenými osobami. Stejně tak si při daňových kontrolách správci daně kladou další obdobné otázky, které jste ve svém projevu nastínil, tj. otázky týkající se daňové uznatelnosti nákladů, reálné existence transakce či případného zneužití práva.

K problematice, dle Vás, evidentně vysokého ročního úrokového výnosu z dluhopisů, je třeba podotknout, že pro zhodnocení oprávněnosti výše takového úroku nepostačuje znát pouze sazbu na mezibankovním trhu (PRIBOR), ale i řadu dalších faktorů jako je rating dlužníka, emisní podmínky apod. Nicméně pokud finanční správa získá podobné nestandardní informace, pak se jimi zabývá a prošetřuje je v rámci běžné kontrolní činnosti a lze souhlasit s pochybností, že řada úrokových výší v řešené oblasti se jeví, jako skutečně neobvyklá. S analýzou rizikovosti se Finanční správa intenzívně zabývá.