Ustupování a vzdávání se vlastních hodnot, zvyků, tradic. Prostě takový patvar, kde si každý najde to svoje, hlavně, když to neurazí ostatní.

Před několika dny objevila informace o pohádce, kterou namluvil známý český herec, kde Sněhurka měla nechutně bílou pleť. Asi nemá smysl mluvit o obsahu a konci této pohádky, protože předpokládám, že to zná každý. Nebo aspoň skoro každý.

Osobně mi ta pohádka přišla celkem praštěná a nechápu, proč by děti v předškolním věku měly být indoktrinování podobnými bláboly. Pravda, pohádky měly vždy funkci vychovávat a připravovat na život. Takže čert byl čert, čarodějnice byla čarodějnice a to bez kompromisu. To až v poslední době se objevuje v pohádkách relativizace zla. Nic není černé a nic není bílé, a když to je černé, tak to může být lepší než bílé a vůbec nejlepší je pohybovat se v šedé neutrální zóně.