Pokud se podíváme na oslavy jmenovaného umělce prizmatem naší veřejnoprávní televize, která ho doslova nadšeně prezentovala, musíme dojít k závěru, že to byl vlastně skvělý Evropan. Osobně si to nemyslím a jeho oslavování hodnotím jako mediální ostudu, téměř perverznost. Nejedná se mi o útoky na mrtvolu, ale zdůraznění podivných přístupů reprezentantů evropských, oficiálně demokratických stran k nacismu a antisemitismu.
To, že někdo mohl vstoupit do nacistických SS omylem, a poté prohlédnout lze s určitou dávkou tolerance přijmout. (z některých našich svazáků a politruků jsou dnes také vzoroví demokrati a někdy i pravičáci, aspoň navenek) Konec konců v izraelském sadu Jad vašem jsou zasazeny tři stromy i za příslušníky SS, kteří pomohli evropským Izraelcům v době holocaustu. Grass mezi nimi nebyl. Ale je zde řada dalších souvislostí.
Grass pocházel z Pruska, konkrétně dnešního Gdaňska, které bylo baštou německého protislovanského nacionalismu a rasismu. Poláci byli na dlouhodobě násilně germanizovaných územích považováni za podlidi již dávno před nástupem Hitlera k moci. Tvrzení, že se mladý Grass stal příslušníkem SS z odporu proti měšťáctví, je laciná výmluva. Co Grass dělal v době druhé světové války, se vlastně neví. Mlčky byl akceptován jeho umělecký životopis, který sám vytvořil a převtělil do jednoho ze svých románů.
Každopádně SS se prokazatelně podílely na válečných zločinech a holocaustu. Na Grassovi blízkém polském území lze připomenout historii masakrů obyvatel varšavského ghetta a účastníků varšavského povstání. I vlastní civilní občany, kteří chtěli kapitulovat před spojeneckými vojsky, věšeli koncem války kluci z Hitlerjugend, mladší než Grass, určitě nikoli z nechuti k měšťáctví. Jeho kumpáni mají vydatný podíl i na většině z 360 000 obětí z obyvatel Československa za druhé světové války, především v koncentračních táborech spravovaných SS. Nemělo by se zapomínat ani na miliony Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Poláků, Srbů a dalších obětí samozvaných nadlidí, kteří se v Německu ztotožnili s nacismem.
Za největší problém evropského umělce Grasse, oslavovaného naší veřejnoprávní televizí, považuji jeho nepřehlédnutelné nepřátelství ke státu Izrael. Je vcelku pochopitelné, že někteří Němci nesli těžce porážku spojeneckými armádami, v jejichž řadách bylo i nemalé množství Izraelců. Jednalo se například o 30 000 vojáků Židovské brigády a dalších jednotek, kteří bojovali v Itálii. Ani poválečné reparace, které napomohly rozvoji státu Izrael, některé Němce netěšily. Lze tedy konstatovat, že Grassův zapálený mediální útok proti izraelským zločinům v Palestině je pouze odrazem tohoto myšlení. Zda se na něm podílely i nějaké petrodolary lze jen spekulovat. Každopádně SS Mann Grass to těm zlým Židům s určitým opožděním a pod ochranou Nobelovy ceny konečně „natřel.“
Zde nelze přehlédnout, že otázka urážlivého mediálního napadení Izraele umělcem Grassem je otázkou napadení židovství obecně. Je to otázka národa vyhnaného ve starověku ze své země, pronásledovaného pogromy i Hollocautem, návratu do vlasti a jeho obrany proti islamistickému terorismu. Grassův postoj se tedy pohybuje na hranici antisemitismu (a nepokryté podpory teroristického islamismu), který se možná skrývá i za přátelským vztahem některých evropských politiků k islamismu. Výsledkem jsou opakované nespravedlivé mediální a politické výpady proti Izraeli. Zde bych připomněl, že na palestinských školách se nemluví o boji proti Izraeli, ale o zabíjení Židů. Eurodemokraté bojující oficiálně proti antisemitismu to velkoryse přehlížejí.
Dopracuje se Evropa v současném protiruském ideologickém přepisování dějin k hyperkorektnímu ospravedlnění nacismu, a zároveň k oblíbeným tématům totalitních režimů typu plutokratických sionistických spiknutí a židobolševismu?
Autor je vojenský analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
