Martin Konvička: Parlamentní seminář o Islámském státu

Dnes jsou totiž - pokud by jim nebyla přímo prokázána třeba vražda - prakticky nepostižitelní. Paragraf 321 („služba v armádě cizího státu“) totiž hovoří specificky o STÁTU, což Islámský stát není. Takže když si bez povolení odkroutíte vojnu v Izraeli, můžete si jít sednout, kdežto když učiníte totéž v IS, je to z hlediska práva stejné, jako byste si byli zarybařit,

Mluvil jsem spatra a píšu po paměti – dokud to mám v paměti.

Před několika málo lety, někdy krátce po vypuknutí Arabského jara – vzpomínáte, ta vlna revolt v islámských zemích, k níž se upínalo tolik nadějí a která nakonec vedle k Islámskému státu – jsem jendou polemizoval se svým bývalým školitelem, profesorem Janem Zrzavým. Někteří možná znáte – brilantní polemik na jakékoli téma, který zdaleka nesdílí mou takzvanou „islámofobii“. Upozornil mě tehdy, že vlastně nevíme, jak by vypadal „opravdový arabský islámský fašismus“, nekřísnutý sekularismem, socialismem či jinými „-ismy“. Namítal jsem – máme Irán, máme Somálsko – ale on, krapánek rasisticky, že to je málo, neb jde o periférie a pozdě islamizovaná etnika.

Inu, nyní máme Islámský stát, přímo v centru islámského světa, žádnou periférii, ale islámský fašismus v nejsytějších barvách.

Jistě všichni znáte trapnou výmluvu multikulturalistů, že „Islámský stát nemá nic společného s islámem“. Nebojte, nebudu s ní polemizovat. Možná nemá nic společného s islámem, ale má vše společné s Mohamedem, islámským prorokem. Rád bych zde upozornil, že vše, co dnes páchá Islámský stát – vyhlazování, znásilňování, zotročování a prodej žen, kamenování, chladnokrevné a veřejné vraždy spoutaných zajatců – činil Mohamed buď osobně, nebo přikazoval učinit. Není to nepodstatná informace, když uvážíme, že Mohamed je podle islámu nejen prorokem, ale i vzorem dokonalého chování, peánem morálky a následováníhodným vzorem; jeho činy jsou pramenem práva, návodem k vedení války a správě státu. Přinesl jsem tady takovou drobnou knížku, „Síra proroka Mohameda“, což je konsolidovaný Mohamedův životopis, skutečně stručná verze pro začátečníky, s níž se dnes, díky péči Institutu pro studium politického islámu, může zhruba za stokorunu seznámit skutečně každý – knížečka je to stručná, může si ji přečíst babička i puberťák, který normálně nic nečte. Nechávám kolovat … začtěte se do ní a zjistíte, že tam jsou bez výjimky všechna zvěrstva, o nichž dnes slyšíme z Islámského státu. Ostatně oni se ve své propagandě chlubí, že šíří islám „přesně dle Mohameda“, na rozdíl od jiných islámských režimů, které pokládají za hříšné, protože málo radikální.

Islámský stát překonal nacismus v jeho zrůdnosti

Přirovnal jsem islámský stát k fašismu – nebo nacismu, na slovíčkách nezáleží – proto se sluší jej s nejbarbarštějšími režimy minulého století srovnat. Především dlužno dodat, že vše, čím se provinili nacisté – genocidní vyvražďování, zotročování, brutální potlačení svobod, ničení památek – páchají ti mohamedánští barbaři taky. Je tam ale jeden rozdíl. Nacisté své nejhorší zločiny tajili, měli ještě tolik zbytků soudnosti, že se za ně styděli. Holocaust byla přísně tajná operace, konference ve Wannsee byla tajná, Volkische Beobachter nezveřejňoval fotografie plynových komor, personál koncentračních táborů nebyl nabádán, aby své zážitky vytruboval do světa. Islámská stát funguje přesně opačně, jeho propaganda ty nejhorší zločiny hrdě ukazuje. Na internetu najdete všechno, z jeho vlastní produkce, kvalitně provedená videa a fotografie těch nejhorších zločinů, určená k náboru dalších příznivců. V tomto ohledu Islámský stát překonal nacismus v jeho zrůdnosti. Ne kvantitativně – 6 000 000 obětí ještě snad nemá – ale kdyby měl technické a lidské možnosti Německa, nestačili bychom se divit. Dalším aspektem je ničení památek. Nacisté sice v Bělorusku a na Ukrajině vypálili spoustu kostelů a zbourali možná až tisíce synagog, ale to nejcennější z nich plánovali zachovat alespoň pro muzea (jedno, tuším, mělo vzniknout i v Praze), a ty vůbec nejcennější památky na své údajné nepřátele, třeba Staronovou synagogu stojící kousek odsud na Starém městě, nechali stát. Islámský stát činí pravý opak – promyšleně ničí předislámské památky ve svém dosahu, včetně předislámských kostelů a klášterů, včetně archeologických areálů typu Ninive, což jsou, uvědomme si, místa, kde vlastně vznikla lidská civilizace. A opět se tím chlubí.

Pak je zde ještě jeden aspekt – dobrovolnost. Každý, opakuji úplně každý, zahraniční bojovník Islámského státu, se k těm barbarům přidal dobrovolně a vědomě. Nejsou to vojáci Wehrmachtu, kteří museli narukovat, a pak se připletli k vypalování nějaké vesnice, nejsou to dokonce ani dobrovolníci z SS, kteří možná věřili, že vstupují do elitního řádu a netušili úplně přesně, co je během služby čeká. Díky promyšlené propagandě ví úplně každý, kdo se dá k IS, že se může těšit na znásilňování, zotročování, řezání hlav. Nikdo u nich není „omylem“. Ono to nakonec není vůbec snadné, „dát se k IS“. Zkuste si to. Do Mosulu vás žádné aerolinky nedopraví, musíte mít kontakty, cestovat složitě přes Turecko, někdo vás musí vypravit na cestu, doporučit, vybavit telefonními čísly. Musíte absolvovat poměrně namáhavou cestu po zemi. Nikdo nemůže tvrdit, že „jen plnil rozkazy“, jak se po válce snažili hájit nacisté.

Z výše uvedeného snad jasně plyne, že Islámský stát svými zvěrstvy napodobuje zakladatele islámu Mohameda, že svým barbarstvím klesl pod civilizační úroveň nacistického režimu a že všichni jeho bojovníci ta zvěrstva páchají vědomě a dobrovolně – a tudíž jsou srovnatelní s nacistickými válečnými zločinci. A to je vše, co jsem chtěl říct, děkuji za pozornost.

Přijímejme ty, kteří jsou kompatibilní s naším kulturním okruhem

Následovali další řečníci. Až na výjimky jsem z jejich projevů měl dojem, že si každý z nich nechává malou kotvičku nebo zadní vrátka, aby nemohl být označen za „extrémistu“ (např. podle zástupce ředitele BIS je naše islámská komunita je civilizovanější, než ty západoevropské; podle Vojenského zpravodajství ve válce s islámem „zatím“ nejsme, ale budeme, jakmile něco provedou). Až na ty kotvičky hovořili mnohem „islámofobněji“, než si kdy dovolili mluvit „extrémisté z IVČRN“ a kdyby se jejich proslovy zkombinovaly, byl bych proti nim vlastně umírněný.

Volná diskuse pak sklouzla k aktuálnímu problému dneška – uprchlickým kvótám. Tam jsem si vzal slovo na přítomné poslance:

Pánové, prosím vás snažně, tlačte na zveřejnění základních informací o složení těch lidí – odkud jsou, jaké je jejich náboženství, jaký je poměr pohlaví. To jsou zásadní věci, bez kterých se nelze kvalifikovaně rozhodovat a které nikdo nezná, které snad média tají. Vy víte, že iniciativa Islám v České republice nechceme vyzvala už v srpnu loňského roku vládu, aby uprchlíky přijala – a klidně i mnoho uprchlíků – ale aby v dobrém smyslu diskriminovala a aby přijala ty skutečně pronásledované, tedy křesťany, jezdy, sekularisty a ateisty z islámských zemí; ony existují metody, jak to v záchytných centrech poznat, ne že ne. Rád bych zde zopakoval: Když už je nutné nějaké lidi přijmout, přijímejme ty, kteří jsou kompatibilní s naším kulturním okruhem a hlavně o tom otevřeně mluvme. Ono jde vážně do tuhého, to tajení informací jen zvyšuje nedůvěru, celá debata pak sklouzává do primitivního rasismu, což, jak věřím, nechceme nikdo. A situace je skutečně vážná, pokud nebudete k lidem otevření a nebudete mezi uprchlíky rozlišovat, může to vést k obrovským otřesům na politické scéně a k celkovému „zhnědnutí“ evropské politiky. Máme-li tomu zabránit, nemůžeme přijímat islámské imigranty.

Psáno pro blog idnes.cz