Dnes jsou totiž - pokud by jim nebyla přímo prokázána třeba vražda - prakticky nepostižitelní. Paragraf 321 („služba v armádě cizího státu“) totiž hovoří specificky o STÁTU, což Islámský stát není. Takže když si bez povolení odkroutíte vojnu v Izraeli, můžete si jít sednout, kdežto když učiníte totéž v IS, je to z hlediska práva stejné, jako byste si byli zarybařit,

Mluvil jsem spatra a píšu po paměti – dokud to mám v paměti.

Před několika málo lety, někdy krátce po vypuknutí Arabského jara – vzpomínáte, ta vlna revolt v islámských zemích, k níž se upínalo tolik nadějí a která nakonec vedle k Islámskému státu – jsem jendou polemizoval se svým bývalým školitelem, profesorem Janem Zrzavým. Někteří možná znáte – brilantní polemik na jakékoli téma, který zdaleka nesdílí mou takzvanou „islámofobii“. Upozornil mě tehdy, že vlastně nevíme, jak by vypadal „opravdový arabský islámský fašismus“, nekřísnutý sekularismem, socialismem či jinými „-ismy“. Namítal jsem – máme Irán, máme Somálsko – ale on, krapánek rasisticky, že to je málo, neb jde o periférie a pozdě islamizovaná etnika.

Inu, nyní máme Islámský stát, přímo v centru islámského světa, žádnou periférii, ale islámský fašismus v nejsytějších barvách.