Nic než podobný povzdech ale mnohdy nezbývá obyvatelům Švejkolandu, když se na nich dopustí příkoří orgány, určené k ochraně vnitřní bezpečnosti státu, veřejného pořádku a občanských práv a svobod, které puštěny ze řetězu podřízenosti zločinné „vedoucí straně“ a vyšším autoritám zneužívají svou moc.

Je to výsledek uvažování tvůrců polistopadových legislativních změn, kteří je vedli jako přípravu na minulou válku. Chtěli co nejslabší represivní orgány, aby byli občané chráněni před zásahy do základních práv a svobod z jejich strany. Nepomysleli na to, že hlídací psi, kteří nejsou na řetězu, mohou pokousat i ty, jež mají chránit. Proti předlistopadovým poměrům byly výrazně oslabeny pravomoci ministrů spravedlnosti a vnitra a nejvyššího státního zástupce a současně zákonná úprava ztěžuje potrestání úředníků, kteří zneužitím funkce poškodili nevinné občany nebo naopak neposkytli ochranu obětem trestných činů.

V konečném výsledku není kam si stěžovat. Postavení nejvyšších představitelů některých úřadů je nastaveno tak, že z hlediska životní praxe stojí nad jejich nejvyššími představiteli pouze bůh (pokud existuje) nebo (pokud bůh neexistuje) nekonečná prázdnota.

Tak Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) podléhá podle práva vládě. Ta ale nemá zřízen speciální orgán, který by nad GIBS vykonával dohled a zabýval se služebními poklesky jejích nejvyšších představených. Předseda vlády Bohuslav Sobotka, jenž by za těchto okolností měl být nositelem dohledové pravomoci vlády, na všechny stížnosti vůči velení GIBS odpovídá vyhýbavými řečmi, případně neurčitými sliby, jež jej k ničemu nezavazují. Vymlouvá se na parlamentní výbor pro kontrolu GIBS, který ale nemá výkonnou ani personální pravomoc. Mimo jiné díky tomu nebyl dosud nikdo povolán k odpovědnosti za hanebnou úlohu, kterou GIBS sehrála při puči ke svržení policejního prezidenta Petra Lessyho.

Předsedkyně  Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová formálně podléhá ministrovi spravedlnosti ve věcech výkonu státní správy soudů, ale v převážné části výkonu své kompetence je nekontrolovatelná a zcela nezávislá. Od porážky prezidenta Václava Klause Ústavním soudem, který ji ochránil proti odvolání z funkce, si na ni prostě nikdo netroufne. Může tak například zcela svévolně nakládat se svou pravomocí kárné žalobkyně. Někdy se ochotně zabývá kárnými proviněními soudců okresních soudů, jindy svévolně vyloží ustanovení zákona tak, že není věcně a místně příslušná, protože napadení soudci podléhají kárné pravomoci předsedů svých soudů. V konkrétním případě může být její postup přesně protichůdný závažnosti provinění. Například žalovala u kárného soudu dvěma žalobami soudce okresního soudu, který chybně uvalil vazbu na obžalované a zbavil je svobody v jednom případě na několik hodin, ve druhém na několik dní. Po neúspěchu první žaloby druhou nestáhla a odešla od soudu opět s nepořízenou).