Skutečnost bývá ale mnohdy od teorie značně odlišná. Někdy se oběti zločinu marně pokoušejí uvést do pohybu příslušné orgány, jindy končí ve vězení nevinní lidé. Nikdo nemůže předem odhadnout s vysokou mírou pravděpodobnosti, jak a za jak dlouho se jeho věc uzavře.

Přesto neexistuje jiná rozumná možnost než chránit orgány činné v trestním řízení před tlakem veřejnosti od zahájení trestního řízení až do rozsudku. Ve všech procesech, které jsem měl možnost monitorovat, byl výskyt různých pochybení přímo úměrný síle mediálního zájmu. Policisté, žalobci, ani soudci nežijí ve vzduchoprázdném a zvukotěsném prostoru. S různou citlivostí vnímají společenskou atmosféru, která obklopuje proces, na němž pracují. I když jsou vychováváni k odolnosti vůči psychologickému tlaku, v pochybnostech mu mohou mimovolně podlehnout. Možnost korupčního ovlivnění v této souvislosti ponechávám stranou.

Nemůže být námitek proti průběžnému věcnému informování o probíhajícím řízení, ani proti veřejným debatám o rozsudcích. Ale posílat veřejnosti a soudu ještě před nařízením hlavního líčení mediální vzkazy o tom, že žalobce předkládá pochybné důkazy, je nebezpečná hra s ohněm: dochází k ohrožení nestrannosti a nezávislosti soudu, tedy záruk spravedlivého posouzení věci. 

Je na pováženou, když se do takového pošetilého počínání zapojí veřejnoprávní televize, která má poskytovat pravdivé, nestranné, vyvážené informace. Překvapilo mě proto, jak daleko se od zásad veřejnoprávního působení odklonila ČT24 v pátek 5.dubna 2013 reakcí na zprávu o podání obžaloby na vazebně stíhaného poslance Davida Ratha: poskytla téměř tři čtvrtě hodiny vysílacího času jeho obhájcům k veřejnému zpochybňování některých argumentů obžaloby.

Z kauzy odsouzeného poslance Romana Pekárka znám rukopis žalobce, bývalého prokurátora protiprávního režimu a člena KSČ Petra Jiráta, takže bych nedal ruku do ohně za naprostou bezchybnost přípravného řízení, ale i tak soudím, že jak obhájci, tak ČT24 se dopustili velké nepřístojnosti.