Autor ukazuje prstem na policii jako na viníka. Nicméně se v článku okrajově zmiňuje odpovědnost státního zastupitelství: soudkyně se na účet žalobkyně vyjádřila, že za posledních sedm let nebyla žádná z jejích žalob v pořádku.

Je to jeden z více vzorků nepříjemných selhání policie, které jsou jen zlomkem v obrovském počtu probíhajících trestních řízení, nicméně požadavek na předcházení jejich opakování je zcela oprávněný.

V současnosti se také setkáváme s projevy znepokojení nad neoprávněnou kriminalizací policistů Generální inspekcí bezpečnostních sborů, které zazněly i z úst ministryně spravedlnosti Heleny Válkové a ministra vnitra Milana Chovance. Konkrétními případy se zabýval spolek Šalamoun v otevřeném dopisu poslancům Výboru pro bezpečnost, který média před veřejností utajila. Řada varovných poznatků ale není uzavřená, stále přibývají další. Například  Městský soud v Praze usnesením senátu JUDr. Felicie Hruškové ze dne 26.3.2014 zprostil  obžaloby pět bývalých policistů, které GIBS obvinila, žalobci obžalovali a soud 1.stupně odsoudil, ač byli již dříve potrestáni propuštěním ze služebního poměru. Ti lidé museli projít martyriem dvoustupňového soudního řízení, ačkoli se před soud vůbec neměli dostat.

Stesky na selhání policie a GIBS jsou v uvedených případech samozřejmě opodstatněné, ale nespravedlivé v tom, že nechávají všechnu vinu na nich. Ve skutečnosti každý takový případ je také nezdarem státního zastupitelství, které nad činností policie a GIBS vykonává dozor a podáním obžaloby provádí jakousi „množstevní a jakostní přejímku“ jejich práce. V kauzách s právně složitou problematikou mohou mít žalobci za vady řízení větší odpovědnost než policie.

K pochybením státních zástupců dochází poměrně často. Pátráme-li po příčinách, pak většinou zjišťujeme, že za nimi stojí svévole, které se daří díky tomu, že z poklesků státních zástupců se vyvozují závěry jen velice zřídka. Zejména malou ochotu k zákrokům proti provinilcům projevují vedoucí státní zástupci v případě, že si stěžuje někdo zvenčí. Pak nejčastěji zaujímají postavení „obrany hradu“. Můj dojem z řešení desítek stížností na poklesky žalobců vyústilo v závěr, že podle názoru vedoucích státních zástupců jejich podřízení nikdy nechybují a vždy jednají v přísném souladu se zákonem.