Tehdy vystupovala jako novinářka. Teď ale vyprávěla, že je právnička, právě se rozchází se zaměstnavatelem a chce se osamostatnit jako advokátka. Jejich rozprava skončila tím, že jí Jan M. nabídl pomoc při rozjezdu samostatného podnikání podnájmem místnosti ve své kanceláři.

Společenská Hana Š. se pak činila. Do kanceláře za ní přicházeli četní klienti. Setkávala se i se zákazníky Jana M. a seznamovala se s jeho obchody. Jan M. ji připustil k některým svým jednáním a na jedné zakázce začali pracovat společně.

To byla veřejná tvář jejího podnikání. Krátce po jejím zahnízdění v kancelářích Jana M. jej začala vyšetřovat policie na základě vykonstruovaného obvinění, podle něhož měl prostřednictvím policisty, synovce své známé, získávat údaje z policejní databáze o podnikatelích, které pak použil k vydírání. Jan M. se ve skutečnosti s policistou vůbec neznal a vyšetřování rychle skončilo. Teprve s velkým zpožděním mu došlo, že Hana Š. se u něj seznámila s jeho známou, která často mluvila o synovci-policistovi, čímž jí dodala stavební kameny pro historku, kterou dodala policii.

Vyšetřování bylo důvodem k zahájení odposlechů jeho telefonů a později k umístění zařízení pro prostorový odposlech v kanceláři Hany Š., do které často přicházel. Jejich pokračování i po skončení neúspěšného vyšetřování umožnilo trestní oznámení pro podezření z uplácení, které Hana Š. podala na Jana M. krátce po nastěhování do jeho kanceláře.

V rámci spolupráce na jeho zakázce uskutečnila Hana Š. jednání na jistém ministerstvu. S vědomím, že jejich mobilní telefony odposlouchává policie, mu po schůzce zatelefonovala, že jí úředník podal lístek se sdělením, že „na tomto úřadě za 50 tisíc nikdo ani papír nezvedne“. Později přiznala na policii i před soudem, že si historku vymyslela, aby dodala důležitost svému trestnímu oznámení.