Na kandidátkách se objevilo i několik tváří se vztahem k resortu spravedlnosti, dokonce hned dva ministři - bývalý ministr Jiří Pospíšil a současná ministryně v demisi Marie Benešová. Z minulosti obou ministrů lze odhadnout, jak velkým dobrodiním nebo naopak pohromou pro občany by bylo jejich působení v nové vládě, proto se jimi budu postupně zabývat.

Politizující advokátní koncipient Jiří Pospíšil má velkou šancí na úspěch. ODS jej postavila do čela kandidátky v Západočeském kraji, kde jako volební vůdce již jednou uspěl jako jediný ze  všech krajských „jedniček“ ODS. S jeho návratem do poslaneckých lavic počítám jako s daností. Kdyby proti všem předpokladům politiků a mediálních věštců z křišťálových koulí levicové strany nedosáhly vítězství a ODS by uhájila postavení nejsilnější  pravicové strany, Jiří Pospíšil by se asi vrátil do čela resortu spravedlnosti.

Zvýraznil by tím jedinečnost svého postavení v řadě polistopadových ministrů spravedlnosti. Již teď je v některých ohledech výjimečný. Jako jediný držel ministerský  mandát dvakrát po delší dobu, takže je nejdéle sloužícím ministrem spravedlnosti. Odlišuje se od ostatních i v jiných ukazatelích: nejnižším věkem při nástupu do funkce (31 let), jediný dosud nezaložil rodinu a v profesní průpravě před vstupem do politiky zakrněl na úrovni vysokoškolského asistenta a advokátního koncipienta. 

Jiří Pospíšil se vždy mediálně projevoval jako bystrý, výřečný mladý muž, což mu spolu s růžolící chlapeckou tváří vyneslo v průzkumech veřejného mínění vynikající umístění. Býval dokonce označován za nejoblíbenějšího politika Nečasovy vlády. K oblíbenosti si ovšem pomáhal mimořádnou péčí o svůj mediální obraz, jehož údržbu a vylepšování svěřil odborníkům, štědře placeným z rozpočtu ministerstva. Svou skvělost s oblibou dokládá kritikou svých předchůdců, což je další odlišnost chování od ostatních ministrů spravedlnosti. S trochou nadsázky  se dá říci, že by snad byl schopen kvůli své oblíbenosti spolknout živou žábu. A potrpí si na uctivé zacházení. Když ho spolek Šalamoun oslovil v několika dopisech „pane ministře“, z ministerstva přišel nevlídný dopis s napomenutím, že slovo „vážený“ je nezbytnost. Na kritiku své činnosti autory ze spolku Šalamoun na stránkách měsíčníku Trestní právo odpověděl dopisem redakční radě, jímž požadoval znemožnění jejich publikační činnosti.

Jeho jméno se spojuje s dvěma významnými legislativními událostmi: během prvního mandátu se mu podařilo protlačit parlamentem nový trestní zákoník, který nahradil zákon z r.1961, v druhém uspěl s novým občanským zákonem. A kdyby mu v tom odvolání z funkce nezabránilo, asi by zabodoval i s novým zákonem o státním zastupitelství.