Tématu dluhů, věřitelů, dlužníků i insolvenčních správců se nevěnuji poprvé, před tím to však bylo na původním působišti mého blogu, na serveru iDNES. Příspěvky s níže uvedenými názvy, nejen, že měli poměrně vysokou čtenost, ale zvedli i vlnu nevůle, která se odrazila mimo jiné v blokaci mých příspěvků tímto severem:
Prvním výraznějším píchnutím do čapího vosího hnízda byl článek s názvem Jak se stát insolvenčním milionářem, aneb legální lichva druhým, v tomto případě přilitím lihu do ohně byl příspěvek s názvem Insolvenční správce – dobře živený státní zaměstnanec.
Na tyto dva pak navazoval třetí, Víte k čemu je databáze dlužníků? K ničemu! ,a protože už ty dva bylo obtížné rozdýchat, ten třetí už pro jistotu iDNES v rámci blokace mé činnosti na hlavní stránku ani neumístila.
Zato se jej podařilo umístit v novém domovišti v Parlamentních listech.
A jen dva dni poté, co se tak stalo, jsem v jiném periodiku, tentokrát HN, narazil na článek s následujícím názvem První exekutoři končí, vadí jim nižší příjmy. Nevyplácí se to, říkají.
Podobné shody náhod nezažívám poprvé a nejmarkantněji je mohu vidět ve vlastním podnikání. Tam si totiž často klienti a „budoucí“ partneři nechají narýsovat a vysvětlit „jak na to“, aby nejenže za práci nezaplatili, co bylo dohodnuto, ale ani nepovažují za nutné se na použití často unikátního řešení zeptat, prostě si jej vezmou. Ale to je jiný příběh.
V prvním z výše uvedených článků indikuji, že cesta k insolvenčnímu správci nemusí být vůbec krkolomná, naopak, začnete-li jako dobrodárce, který jen za podpis na prázdném papíru půjčí potřebným na pivo či automaty, pak může svou do té doby stonásobně navýšenou původní sumu vymáhat pod hlavičkou státu.
Ovšem teď, i díky ministrovi Pelikánovi, by mohla být cesta odlišná, dal by se použít i výraz reverzní, či možná spíše cirkulární, protože by ti, co na lidech již dvakrát vydělali, se mohli vrátit a díky všem údajům, ke kterým se v práci dostali, by na nich mohli vydělat znovu, potřetí.
Vyděláváte-li měsíčně 300, 600 nebo 10 tisíc, je celkem jedno, protože když dostanete jen půlku, nebude Vám to na Váš životní standard stačit. Propad může být u prvních dvou sum mnohem bolestnější, protože ze života v luxusu pád na zem a na ústa bolí mnohem více, než když jste kopáčem a zemi máte ve výši obličeje den za dnem.
Je tedy otázkou, zdali tento krok, bude skutečným přínosem k cestě narovnání značně pokrocené věřitelsko-dlužnické spirály, která je uměle roztáčena s cílem vytřískat z ničeho maximum.
Všechny tři příspěvky jsou reálným obrazem skutečnosti a jedné podobné spirály, a proto si dovoluji se k tématu dále vracet a věřím, že ani tento příspěvek nebude posledním.
Je to opravdu drsný život
Mluvíme-li o tom, jak se bude státním zaměstnancům přidávat v řádech procent, přemýšlím, kolik řádů by to mohlo tvořit u celého insolvenčního osazenstva. To by brzy nemusel „státní přebytek“, kterým se nyní chlubí nejen svými, ale hlavně slovy jiných „nezávislých“ ministr financí, nemusel stačit.
V článku se vyjadřuje jeden z exekutorů k vlastní práci takto – „Exekutorova práce je náročná a někdy i nebezpečná.“ Když si tato slova promítnu do případu, o kterém jsem psal, nemohu než souhlasit.
Během celé situace, kdy z částky pod úrovní 100.000,- může vypadnout nejen několikanásobek, ale i byt v centru města a chata u lesa, musel exekutor minimálně 2x oslovit soud, využít služeb dalších lidí, kteří přesvědčili dlužníka nalomením žeber a vyraženými zuby k tomu, aby podepsal, co mu k podpisu dají, a navíc musel, a to si představte, ABSOLVOVAT TELEKONFERENCI.
Je to opravdu drsný život, skoro jako ten mého tatínka, který celý život pracoval v černouhelném dole, či mého dědečka, který přežil světovou válku a nucené nasazení. Nebo popelářů, řidičů, učitelů, lékařů, vojáků a mnoha dalších.
Jen je tam malý rozdíl. Všichni jmenovaní vytvářeli hodnotu pro druhé, exekutor, či insolvenční správce tak činí v prvé řadě pro sebe, ti druzí totiž nejsou tak zajímaví.
Jsem zvědav, zdali odchody z insolvenčních a exekutorských stolic, budou doprovázeny tučnou výslužkou několika ročních platů, či alespoň možností volně nakládat se všemi daty a údaji, či zde bude aplikována ochrana. Nikdy jsem totiž pro stát jako jeho zaměstnanec nepracoval, a proto nevím, jak to chodí.
Psali jsme:
autor: PV
