Michal Komárek: Proč čteme to, co čteme?

23.06.2014 16:00 | Zprávy

A proč nečteme něco jiného? Jak vznikly kánony uznávané literatury vyučované na školách? A mají smysl? A podle čeho se rozhodujeme při výběru knihy? Nejsou v regálech knihoven a knihkupectví skvosty, které v podstatě nikdo nikdy nečetl a ani nebude číst? Máme šanci na ně narazit? Jak funguje „FOMO“ mezi knihami?

Michal Komárek: Proč čteme to, co čteme?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Knihovna, ilustrační foto

Začněme termínem „FOMO“, který u nás zatím tak moc známý není. „FOMO“ jsou první písmena anglických slov Fear Of Missing Out, což lze do češtiny volně přeložit třeba jako „strach z promeškání (příležitosti)“. Zejména v USA se už „FOMO“ studuje jako nová dominantní závislost – nabídka kontaktů, informací a zábavy v online světě sociálních sítí se snadno mění v akutní hrůzu z toho, že člověk přichází o něco či někoho ještě zábavnějšího a důležitějšího. Ta další možnost může být vždy ta pravá... A jelikož jsou tu permanentně desítky a stovky „dalších příležitostí“, nastupuje neklid, shon, zoufalství, panika, dezorientace a neustálé nové horečné hledání...

A teď zpět ke knihám: „FOMO“ se nevyhýbá ani penzionovaným seriosním profesorkám anglické literatury. Svědčí o tom alespoň kniha americké literární kritičky a spisovatelky Phyllis Rose The Shelf: From LES to LEQ (Regál: Od LEQ po LES).

Chybí nám?

Phyllis Rose popisuje nápad na napsání své knihy takto: Hledala v knihovně knihu, kterou ji doporučili přátelé, když si ji prohlédla, zjistila, že nemá chuť ji číst, nicméně viděla na regálech spoustu dalších děl od autorů doporučené knihy. Žádnou z nich nečetla. Ani o nich neslyšela. „Jaké jsou ty knihy?“ přemýšlela. „Kdo vlastně jsou všichni ti spisovatelé, kteří zaplňují ty regály? Byli se svým životem spisovatelů spokojeni? Kdo je dnes čte? A chybějí nám?“

Při pohledu na ty knihovní regály plné svazků, které nezná, postihlo profesorku literatury její vlastní „literární FOMO“. A rozhodla se s ním alespoň částečně vypořádat. Stanovila si kritéria pro výběr regálu, který pročte: Musí tam být starší i nové knihy, autoři i autorky a alespoň jedna klasická věc, kterou by měla chuť si přečíst. A tak se dostala k „LES – LEQ“, což znamenalo 23 knih od jedenácti autorů, které předtím nikdy nečetla, včetně například v našem kulturním okruhu známého Hrdiny naší doby od Lermontova.

Phyllis Rose napsala knihu o tomto svém, jak to sama nazývá „extrémním čtení“. Poskytuje údaje o autorech a popis své vlastní zkušenosti s „novými knihami“. Jistě, ten jeden regál je zanedbatelný zlomek z potenciálně „promeškaných“ knih a Rose se především sama bavila a psala zábavnou knihu. Nicméně metoda je zajímavá: Náhodný výběr a pokud možno nezaujatá čtenářská zkušenost vytvářejí jiný pohled na svět knih, než je ten, podle něhož se běžně orientujeme.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: literarky.parlamentnilisty.cz

MUDr. Ivan David, CSc. byl položen dotaz

Nerostné bohatství na Ukrajině

Na CNN jste tvrdil, že Ukrajina již nerostné suroviny, které jsou na jejím území nevlastní, že je vlastní někdo jiný. Jak to víte? Myslíte, že tak na USA šije nějakou boudu, a proto došlo i k vyhrocení oné schůzky, kde se měla smlouva podepsat? A kdo je tedy podle vás vlastní?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Proč si lidé pořizují děti?

14:41 Petr Hampl: Proč si lidé pořizují děti?

Druhý pohled Petra Hampla