Začněme termínem „FOMO“, který u nás zatím tak moc známý není. „FOMO“ jsou první písmena anglických slov Fear Of Missing Out, což lze do češtiny volně přeložit třeba jako „strach z promeškání (příležitosti)“. Zejména v USA se už „FOMO“ studuje jako nová dominantní závislost – nabídka kontaktů, informací a zábavy v online světě sociálních sítí se snadno mění v akutní hrůzu z toho, že člověk přichází o něco či někoho ještě zábavnějšího a důležitějšího. Ta další možnost může být vždy ta pravá... A jelikož jsou tu permanentně desítky a stovky „dalších příležitostí“, nastupuje neklid, shon, zoufalství, panika, dezorientace a neustálé nové horečné hledání...

A teď zpět ke knihám: „FOMO“ se nevyhýbá ani penzionovaným seriosním profesorkám anglické literatury. Svědčí o tom alespoň kniha americké literární kritičky a spisovatelky Phyllis Rose The Shelf: From LES to LEQ (Regál: Od LEQ po LES).

Chybí nám?

Phyllis Rose popisuje nápad na napsání své knihy takto: Hledala v knihovně knihu, kterou ji doporučili přátelé, když si ji prohlédla, zjistila, že nemá chuť ji číst, nicméně viděla na regálech spoustu dalších děl od autorů doporučené knihy. Žádnou z nich nečetla. Ani o nich neslyšela. „Jaké jsou ty knihy?“ přemýšlela. „Kdo vlastně jsou všichni ti spisovatelé, kteří zaplňují ty regály? Byli se svým životem spisovatelů spokojeni? Kdo je dnes čte? A chybějí nám?“

Při pohledu na ty knihovní regály plné svazků, které nezná, postihlo profesorku literatury její vlastní „literární FOMO“. A rozhodla se s ním alespoň částečně vypořádat. Stanovila si kritéria pro výběr regálu, který pročte: Musí tam být starší i nové knihy, autoři i autorky a alespoň jedna klasická věc, kterou by měla chuť si přečíst. A tak se dostala k „LES – LEQ“, což znamenalo 23 knih od jedenácti autorů, které předtím nikdy nečetla, včetně například v našem kulturním okruhu známého Hrdiny naší doby od Lermontova.

Phyllis Rose napsala knihu o tomto svém, jak to sama nazývá „extrémním čtení“. Poskytuje údaje o autorech a popis své vlastní zkušenosti s „novými knihami“. Jistě, ten jeden regál je zanedbatelný zlomek z potenciálně „promeškaných“ knih a Rose se především sama bavila a psala zábavnou knihu. Nicméně metoda je zajímavá: Náhodný výběr a pokud možno nezaujatá čtenářská zkušenost vytvářejí jiný pohled na svět knih, než je ten, podle něhož se běžně orientujeme.