Jak velká část naší populace viděla alespoň jednou během celého svého života jakéhokoliv vyššího politika z větší blízkosti než několik metrů? Je důležité vnímat, že vše, co o dění ve společnosti víme, prochází skrze média. Skrze konkrétní osoby. Skrze novináře. Ostatně i samotný název to určuje: médium, tedy to, co se nachází uprostřed, mezi.

Politici a jejich úroveň samozřejmě též mají vliv na naše rozhodování, vidíme je přece v přímých přenosech, co říkají, jak mluví, ale tentýž projev může být jednou vyhodnocen jako mile přátelský, kdežto podruhé jako prázdné tlachání o ničem. Kým? Inu zase novináři.

Novináři jsou lidé, novináři nejsou andělé

Pokud vlivná (klíčová) novinářská místa obsadí „ti, kteří spolu mluví“, je zcela zákonité, že se politika v určité zemi „zabetonuje“ na té úrovni poznání společenských jevů, na kterou ta či ona parta „dosáhne“. A protože pracovní místa takto vlivných novinářů (novinářských celebrit) jsou velmi dobře placená (často je u jejich profese uvedeno „analytik“), zcela automaticky tito novináři zastupují zájmy té sociální skupiny, ke které patří. To ovšem nemohou ukazovat otevřeně, je vhodnější, pokud se alespoň tváří středově neutrálně (Šídlo, Sedláčková), nebo dokonce levicově (Mitrofanov). Jejich myšlení a vnímání však takové pochopitelně není a sociální cítění je u nich vyvinuté málo, nebo zcela absentuje. Cílem jejich práce tak je v prvé řadě udržování statu quo, protože jakákoliv změna ve společnosti může znamenat ohrožení jejich soukromé pracovní kariéry. Jejich společným nepřítelem je tak mnohem více např. nevypočitatelný Okamura (Šídlo se mu osobně věnoval hned v pěti hanlivých článcích), než korupčníci, kteří tunelují zemi v řádu desítek ba i stovek miliard. Tito novináři nikdy nebudou detailně sledovat např. projekt Státní pokladna, přestože bychom skrze něj mohli ušetřit opravdu vysoké částky. Projektu Státní pokladna nebo-li IISSP se Evropský rozhled opakovaně věnoval viz např. text „Vláda mluví o šetření, plnou transparenci Státní pokladny však nechce“. Nebo snad víte, proč nás novinářské celebrity o projektu za 5 mld. Kč, který dělají firmy HP, IBM, Logica, SAP ČR informují tak žalostně nedostatečně?

Každý novinář – a to je opravdu nutné pochopit – má vždy své politické preference, přestože nám bude tvrdit opak, tedy že je nestranný, nebo že je snad až bez politického názoru. Jen málokdo z těch, kdo nás každý den informuje, má tolik etiky, aby se snažil věci názorově vyvažovat, ale když už to udělá, tak často jen formálně, aby se neřeklo. Ale toto se stane zákonitě každému. Jsme lidé s omezeným chápáním, nejsme andělé, ideální nestrannost je mimo naše možnosti – všichni straníme svému názoru, svému výkladu světa. Ať chceme, či nechceme. Navíc propadáme představě (často naprosto mylné), že když to myslíme upřímně a poctivě, že proto máme i pravdu. Právě tento jev se týká i novinářských celebrit (ty zde byly vybrány za účelem demonstrování určitého společenského jevu, nikoliv k osobnímu hanobení).

Obecně platný mechanismus: Schopní se zákonitě stávají účinnou oporou třeba i velmi prohnilého systému

Pochopme: Nejde zde o jednotlivce, nejde o konkrétní celebrity, jde o společenský mechanismus, který je obecně platný. Schopní, pilní, pracovití a spolehliví stoupají nahoru. Po čase už není jejich prvořadým zájmem pravda a další ctnosti, ale v prvé řadě snaha udržet si vysoký společenský status. K tomu je však zapotřebí konformita.