Michal Kretschmer nestál v předních řadách, přesto byl nepřehlédnutelný. Kdo se kdy do jeho úvah začetl (nejvíc jich vyšlo v časopise Te Deum, několik i na Protiproudu), přestal být pro něj jen jedním z řady současných katolicky orientovaných publicistů. Píši o něm v čase minulém, neboť již není mezi námi. Vydechl naposledy před pár dny, 15. března. Příčinou byla amyotrofická laterální skleróza, nemoc, na niž zemřel i bývalý předseda vlády Stanislav Gross.

Zatímco tělo mu postupně vypovídalo poslušnost, jeho mysl nepřestávala být až do posledních chvil jeho pozemské pouti pronikavá a jasná. Při našem posledním setkání v nemocnici mi s pomocí abecední tabulky položil následující otázku: „Co po mně Pán Ježíš ještě žádá“? Dobře to vystihuje jeho přístup k životu a k tomu, co je v něm nejdůležitější – hledat Boží vůli a jednat v souladu s ní. Toto hledisko se snažil uplatňovat ve všem, co konal, když přemýšlel, když zasedl ke psaní. Vždy, když psal o lidské důstojnosti či lidských právech, zdůrazňoval přitom nadřazená práva Boží. Práva, jež dnešní sekularizovaná společnost – jen zdánlivě beztrestně - stále více porušuje.

Staletími ověřené léky

Ve svých textech si často všímal úpadku náboženského života a krize teologického myšlení v dnešní Církvi. K nápravě poměrů doporučoval staletími ověřené léky a varoval před nezodpovědnými experimenty z dílny rozličných duchem doby oplodněných propagátorů náboženského relativismu a teologického modernismu. Tak například za jeho kritický rozbor povrchních Halíkových sofismat, vzniklých pasivním přebíráním názorů jiných autorů a jejich eklektickým spojováním, by mu měl být vděčný každý, kdo má starost o kvalitu filosofického a teologického myšlení. Věděl, že má-li být křesťanské svědectví ve společnosti věrohodné, musí jít ad fontes – ke kořenům, v plné věrnosti Tradici.

Asi na nás fyzicky nikdy nebude vložen těžký kus dřeva, ale dostane se nám jiného utrpení, pro nás zvlášť vybraného

Když dnes lidé hovoří o dobré smrti, mají zpravidla na mysli smrt bezbolestnou, prostou všeho utrpení. Smrt, jež přijde rychle, nečekaně, jako zloděj v noci. Michal Kretschmer s tímto pohledem zásadně nesouhlasil. Věděl, že dobrá smrt je taková, na níž je člověk náležitě připraven a jíž čelí – posilněn svátostmi – v přátelském stavu s Bohem. On tuto příležitost dostal a jistě byl za ni vděčný. Mohl se tak ve své nemoci a utrpení ještě více sjednotit s Tím, jehož tolik miloval. Jen pár týdnů před tím, než Michal skonal, dal poslední pokyny k vydání své první knihy, nazvané Rozjímání o utrpení a smrti Pána Ježíše (vydala Matice cyrilometodějská). V tu chvíli věděl, že bude Vykupiteli již brzy patřit do očí.