Byla jsem připravit letní byt. Sen karantény – zahrada obehnaná třímetrovou zdí. Barák, který by většina místních nejradši zbourala. Přesto jsou ochotni se mnou neustále probírat další nápady, jak ho levně opravit, za což jim patří dík. V době těsně mezi zavřením hospod a vyhlášením omezení pohybu bylo příjemné se odreagovávat pletím a řezáním dřeva. Člověk má pocit, že dělá něco užitečného a současně i psychicky ozdravného. A pak jsem udělala zásadní chybu… podívala jsem se na internet.

Ještě do nedávna stačilo nakydat na Bábu…

Zatímco normální lidi přemýšlejí, co udělat, jak zařídit rozvoz jídla nebo co s dětmi, lepšolidé nezklamali... Jakoby odmítali vnímat aktuální situaci. Nemohli se vzdát své nostalgie studené války, toužebného vzhlížení k Západu nebo povýšeného pliváníčka na Čínu. Ještě do nedávna stačilo nakydat na Bábu nebo plivnout trocha toho jedu směrem k Zemanovi. Člověk si hned připadal víc jako elita. Věděli, že jsou „správně“ a k tomu je hřála spousta polštářků z dotací a jiných prebend… A teď taková ztráta jistot! Janda se probral až nedávno, ale nezní už tak věrohodně. Neziskovky prohlásily něco o tom, že se u nás zatím neválčí, takže je věc nezajímá. Jezerce se taky nesplnila očekávání nošení na ramenou a provolávání „Sláva!“ Americké manévry taky ztrácí štávu… Morální totemy vysublimovaly…