Za tímto výsledkem se skrývá lobby zemědělských družstev, která si chtějí peníze stáhnout pro rostlinnou výrobu a na investiční akce. Zemědělská družstva, kde je odděleno řízení od vlastnictví, vykazují dlouhodobě nadproporcionální poptávku po realizaci ne vždy prospěšných investic. Vlastní cíle zakrývají demagogickými argumenty o zaměstnanosti a soběstačnosti, když využívají skutečnosti, že zaměstnávají více lidí než farmy na horách. To je dáno jednak jejich menší efektivností, resp. přezaměstnaností a jednak tím, že hospodaří v úrodnějších oblastech, kde lze uživit mnohem více lidí pří širším portfoliu zemědělských činností.

První pilíř roste tedy na 134 % (+5,56 mld. Kč ročně), zatímco druhý pilíř, ze kterého je podporována více živočišná výroba klesá na 81 % (pokles o 2,7 mld. Kč ročně). Dokonce i v nedofinancovaném druhém pilíři rostou položky, které nemají s živočišnou prvovýrobou nic společného a spíše se podílejí na dovozu cizích komodit do ČR, jako např. obálka pro podporu velkých potravinářských podniků, která roste na 242 %.

Naopak u plateb sloužících k podpoře živočišné výroby (farmář je dostane, jen když chová dostatečné množství zvířat, tzv. dobytčích jednotek DJ na hektar) stát po roce 2014 zvyšuje pouze požadavky, a to zhruba na 150 % předchozího stavu:

1) Požadované zatížení u agroenvironmentálních opatření roste z 0,2 na 0,3 VDJ/ha travního porostu.