Před třemi měsíci odešel do důchodu a díky tomu, že jeho důchod je hodně nízký, ocitl se zčista jasna pod hranicí chudoby. Vzhledem k obavám z budoucnosti a malému respektu okolí se najednou cítí jako mladík.

„Tento pocit jsem měl naposledy, když jsem byl v pubertě“, s nadšením se svěřuje Brunner. „Za celých 40 let jako strážný se spolehlivým příjmem jsem se nikdy necítil tak mladistvě a nevázaně“.

Jako student

Od svého prvního důchodu musí Brunner vyžít s příjmem průměrného studenta – jen musí vydávat mnohem více za léky a bydlení a nemá rodiče, kteří by ho podporovali.

„Bez práce má člověk najednou spoustu volného času. Může si zcela uvolněně sednout v parku na lavičku a jen tak se poflakovat neboli čilovat, jak tomu dnes mladí po americku říkají.“

Jen by rád častěji krmil kachny, ale většinou sní suchý chléb raději sám, protože mnohdy doma nic jiného nemá.