Tištění ničím nekrytých korun a nákup eur za účelem sražení kurzu koruny ČNB vyvolalo v zbídačené většině veřejnosti negativní reakce, trestní oznámení a další aktivity. Ozvali se proto i sami "potrefení houseři" z luxusní budovy na Senovážném náměstí v Praze.
„Na veřejnosti šířená, ničím nepodložená a zcela nepravdivá nařčení ČNB a členů její bankovní rady zpochybňují důvěryhodnost nezávislé tvorby měnové politiky, která je základním smyslem existence každé centrální banky. Proti takovým nepodloženým pomluvám se musíme a budeme tvrdě bránit,“ uvedl v tiskové zprávě guvernér ČNB Miroslav Singer.
A jak vidí situaci profesoři ekonomie? "Ukážeme si, že ve chvíli, kdy zasedne bankovní rada centrální banky, má každý člověk důvod k tomu, aby se o své peníze začal obávat. A jde-li o peníze každého z nás, není možná nejrozumnější teoretickými argumenty proti státnímu monopolu na tisk peněz pohrdat. V čem tedy spočívá podstata existence a činnosti centrální banky?
Představme si, že panovník – prezident, monarcha, generální tajemník strany apod. – udělí privilegium jedné instituci, aby tiskla nekryté papírové peníze (tj. peníze v podobě, v jaké je známe dnes).
Vybere tedy své nejlepší kamarády, kamarády svých kamarádů nebo jiné osoby, ke kterým má z různých důvodů blízko, a ustaví je do funkcí.Tito lidé v této chvíli získají ohromnou moc. Proč?
Protože nikdo jiný ve společnosti nemůže vytvářet peníze z ničeho. Chtějí-li ostatní lidé peníze, musejí nejprve na trhu poskytnout službu či prodat výrobek, který si ostatní lidé přejí a jsou ochotni za něj zaplatit. Zachce-li se peněz centrálnímu bankéři, žádný výrobek nebo službu druhým lidem poskytovat nemusí, nemusí si lámat hlavu úvahami o tom, co by tak asi mohl na trhu nabízet k uspokojení potřeb ostatních lidí. Nic takového. Centrální bankéř tak pouze provede zhruba následující:
1) Koupí si papír a nůžky.2) Zajde si do nejbližší tiskárny.3) Natiskne na koupený papír obrázky velikánů národa a čísla s několika nulami.4) Rozstříhá archy papíru na menší kousky (ty nazve „bankovky“).5) Vezme si tyto peníze jako „výplatu“ za práci pro národ.6) Jde s „novými penězi“ do obchodu a nakoupí tolik aut, lihovin, drahých kravat a obleků, golfových holí a tenisových raket, kolik nul si na bankovky natiskl.
Kdo by nechtěl takto „podnikat“? Kdo by nedokázal v tomto „podnikání“ dosáhnout zisku, tj. kdo by nebyl schopen koupit si nakonec reálné věci za peníze – peníze, jejichž výroba téměř nic nestojí? Všichni bychom asi rádi v takovém „odvětví“ podnikali.(...)
Podnikání v centrálním bankovnictví tak neodpovídá obecnému principu podnikání. Není to aktivita, v rámci které se vstupy přetvářejí na výstupy o vyšší hodnotě. Centrální bankéři žádnou hodnotu nevytvářejí, a proto mohou existovat pouze tehdy, mohou-li parazitovat na zbytku společnosti. Zkrátka a dobře, předtím, než si centrální bankéř může zajít koupit za nově vytištěné peníze láhev whisky, musí tuto láhev whisky totiž nejdřív někdo vyrobit...
Kdyby mohl být každý centrálním bankéřem, jen těžko by se výrobou whisky někdo obtěžoval. Každé normální podnikání se tak obejde bez státního privilegia – centrální bankovnictví nikoliv!
Centrální bankovnictví je proto státní licencí k falšování peněz – ke krádeži. Zatímco identická aktivita ze strany „soukromých centrálních bankéřů“ (tj. padělatelů) je stíhána jako jeden z nejnebezpečnějších zločinů, státem vyvolení centrální bankéři jsou chováni v bezmezné úctě," píše prof. Josef Šíma v předmluvě k studii prof. Murraye N. Rothbarda Peníze v rukou státu. Věřme, že nezávislý soud vezme poznatky expertů v úvahu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Milan Rokytka - profil
