Jak se hledal pramen?

Výstava plánovala původně zahájení v lednu, slavnostního otevření se však vzhledem ke koronaviru dočkal pečlivě připravovaný a náročný projekt až 6. května 2021. Máte nejvyšší čas na ni vyrazit. Alespoň zakoupit brožuru z výstavy opatřenou nádhernou obrazovou dokumentací. A máte-li trochu štěstí, potkáte možná na výstavě samotného objevitele a autora výstavy v jednom, Bohumíra Janského. Který ale vždy poctivě a hrdě doplňuje jména svých kolegů, nemá-li je právě při sobě při prohlídce výstavy. „Měl jsem ohromné štěstí na spolupracovníky a šťastné náhody,“ podotýká často s typickým úsměvem a s nadšením všechny diváky zaujme vyprávěním o nekonečném sledu okolností českých expedic za pramenem Amazonky. Jež dospěly úspěšně k cíli především díky tvrdé, soustavné, neúnavné práci všech. A nechyběly šťastné náhody. Počínaje první návštěvou Janského v Peru v roce 1989, na kterou vyjel jako náhradník a ještě téměř s nulovou znalostí španělštiny. Ta mu přinesla setkání s profesorem Carlosem Penaherrerou del Águila, předním peruánským hydrologem. A konče přetlačovanou kolem objevu pramenu Amazonky s americkou expedicí z National Geographic v roce 2000. Tehdy Američanům na jejich stížnosti, že výpravu za dva milióny dolarů chystali dva roky, Janský odvětil, že oni ji připravovali deset let a dostali na ni 300 tisíc korun. A předložil výsledky. Přesto pak museli později na poli Světové geografické společnosti o prvenství Češi s Američany zabojovat. Pravda zvítězila a tak jsou hrdí a světem uznávaní objevitelé naši. Jen se to možná ne všude, ani u nás ví – i proto vznikla výstava.

Výstava vás provede všemi třemi expedicemi, první se konala v roce 1995 a poté následovaly dvě hlavní expedice s případným názvem Hatun Mayu, Velká řeka, v letech 1999 a 2000. Po dlouholeté domácí přípravě, obstarání nutné výbavy, ale v tomto případě především měřící a digitální techniky, nezbytné jak pro měření během výpravy, ale také umístěné v řekách a v oblasti do budoucna. Poskytuje vzácná hydrologická měření a důležitá data pro vědce naše, ale i z celého světa. Laik si to celé stěží dovede představit. Není to opravdu procházka za pramenem Labe turistickou stezkou do Krkonoš. Pohoří And, Cordillera de los Andes, je jedno z nejvyšších a nejdrsnějších na světě. Není náhoda, že v jeho části nazývané Cordillera Bianca se tyčí štít Huascarán, pod kterým zahynulo14 československých horolezců Peru 1970, tedy téměř celá expedice. Vloni jsme si připomněli padesát let této tragické události. Stála bohužel také životy 18 tisíců peruánských obyvatel pohřbených pod hektary nánosů bahna, jímž smrtonosná lavina z hor, následek ničivého zemětřesení, zavalila údolí a město Yungay. Taková katastrofa naštěstí české expedice za prameny Amazonky nepotkala.

Výstava v historické budově Karolina

České stopy v Peru

Bez pomoci místních obyvatel, dokonce i peruánské vlády a armády, by se však expedice úspěchu nedobrala. Bohumír Janský je především vděčný výše zmíněnému profesoru Penaherrerovi, který se stal později rektorem starobylé univerzity v Limě, hlavním městě Peru, a sám vedl jednu z dřívějších expedic k pramenům v roce 1969. A nebylo jich málo, jak si můžete přečíst i v krásné a hodnotné brožuře z výstavy. Uvádí všechny expedice k pramenům, včetně těch vedených zvučnými jmény jako Jean Michel Cousteau, synem Jacquese Cousteaua. Však také, zadíváte-li se na mapu míst, kde se hledaly prameny Amazonky, objevíte na ní i jezero Titicaca. Profesor Penaherrera spolupracoval s českými hydrology z Univerzity Karlovy s naprostou důvěrou. Pochopil a věřil jako oni, že jejich příprava, schopnosti a odhodlání povedou k cíli. Poté je k objevenému prameni Amazonky, přesněji jejímu přítoku Carhuasanty, ve vysokém věku a krátce před svou smrtí doprovodil.