V půlce ledna se objevuje první zpráva o dvou stovkách nakažených a čtyřech obětech v Číně. Televizi a internet pak zaplavily záběry chaosu, fotogenické záběry na zdravotníky v ochranných oblecích a zajímavé reportáže o výstavbě nemocnic za jeden dva týdny.

A dnes? Jsem naštvaný, že si nikdo v této zemi neuvědomil, že to, co jsme všichni zpočátku možná i s určitou lhostejností sledovali jako kulisu našich všedních dnů, bude brzy útočit na nás, útočit s brutální silou. Jak to, že náš stát byl tak moc nepřipravený na tuto krizi a ocitl se bez ochranných prostředků? Klíčová otázka, na kterou bude potřeba najít odpověď.

A hlavně: nikdo z nás nebyl připraven na to, jak moc se náš svět změní. Nebyli jsme připraveni na pohled na ty tisíce rakví v Itálii. A zcela nepřipraveni, kdybychom takové záběry viděli v naší zemi.

Den za dnem se na nás valí další a další opatření, která mají a budou mít tvrdé dopady na ekonomiku, společnost a život každého člověka. Začínáme řešit dilemata, kterých byla nejméně jedna generace ušetřena – začínáme hledat rovnováhu mezi ochranou zdraví a životů, minimalizováním ekonomických a sociálních dopadů a respektováním lidských práv.

Bojíme se o sebe, své rodiny a blízké. Ale nesmí nás ovládnout strach!