Stát pro své fungování potřebuje mít příjmy a na jejich tvorbě se musí podílet občané zákonem stanoveným podílem z jejich příjmů. Nárok státu prioritně vyplývá z užívání státní, tj. společné infrastruktury, správních a jiných služeb a sekundárně ze společenské solidarity. Zákonem stanovený podíl by měl vycházet ze společenské konvence a v zájmu jistot jak plátce, tak i státu, by měl dlouhodobě působit jako „přírodní zákon“, tzn. že by měl být nezávislý na vůli a vědomí lidí. Také by měl být placen v reálném čase, nejlépe v okamžiku platby, jako srážka.

Hlavní příčinou nedostatečné výše zdrojů státního rozpočtu je způsob výběru daní, který vychází z výpočtu plátce a platba je pak i časově vzdálena od vykázaného období, což oboje dává prostor pro klamání, jako je např. nepřiznání povinnosti částečně nebo vůbec, neplacení nebo částečné placení atp. Dále se na tom podílí spousta výjimek, které prosadí různé zájmové skupiny od lobistů po politiky, kteří tak znehodnocují velmi kvalifikovanou práci odborníků na tuto finanční problematiku. Takové zásahy leckdy v systému vytváří navíc i „černé díry“ či „tunely“, kterými lze ze systému odčerpávat peníze nebo vůbec neplatit. Vyvrcholení tohoto systému pak ještě představuje spekulativní, byť pravděpodobně legální, daňová optimalizace. Leckdy si plátci daní ponechají i peníze, které jim nepatří a které vybrali od zaměstanců na zdravotní a sociální pojištění. Jsou tedy daňoví filutové, kteří celku (tj. státu, společnosti) nepřispívají nebo ho šidí či dokonce okradou, ale služby a statky státu hojně užívají, byť je odsuzují. Prostě, známe to všichni: nejvíc peněz se utratí placením. Ministerstvo financí řeší těžký úkol – jak vybrat daně i od těch, kteří jejich placením utrácet nechtějí. Zavedení elektronické evidence tržeb je jednou z možností.V příštím roce by prý měla přinést do státního rozpočtu 2 miliardy korun, což je ovšem jen kapka z celkových možná až několika stovek miliard neplacených a z daňového systému ukradených daní. Nejde to tedy jinak? Efektivněji, bez administrativní náročnosti, spravedlivě, komplexně?

Jistě, že to jde jinak a v dnešní době, se současnou úrovní techniky, to není ani obtížné a efekty mohou být ohromné. A to nejen ve výběru daní pro bohatší stát – přínosy pro jednotlivce i pro společnost si netroufám vyjmenovat.

Základním předpokladem je přechod výhradně jen a jen na bezhotovostní platby, tzn. že by existovala jen elektronická koruna – ekoruna. Peníze jako platidlo a oběživo by neexistovaly. Všichni občané včetně dětí by za všechno platili elektronicky.

Zápočty plateb (přípočtů a odpočtů vč. štěpení na účty oprávněných příjemců, včetně sběru dat pro statistické a jiné účty) bude realizovat celostátní clearingové centrum nezávislé na veřejném internetu. Zápočty plateb budou realizovány jen na základě spolehlivé identifikace jak vystavitele nároku (faktury, ceny, poplatku...), tak plátce. Identifikace oprávněného bude realizována clearingovým centrem snímáním otisků prstů po celou dobu transakce, snímáním oční sítnice, resp. oběma způsoby či jinou dokonalejší formou. U výjimečných osob (invalidů, bezmocných atd.) mohou být aplikovány výjimečné způsoby. Směna zboží, poskytnutá služba a jiný nárok mohou být centrem zaznamenány v podrobnostech, které odstraní či alespoň usnadní řešení reklamací, sporů apod. Zápočty v malých hodnotách do dohodnuté výše (např. 500 ekorun) mohou být realizovány zjednodušeně jako obdoba inkasa, ale vždy s bezpečnou identifikací obou stran a následným potvrzením zápočtu i odpočtu. Centrum může poskytovat mnoho služeb datových, informačních, účetních apod. Může poskytovat i půjčky a úvěry, kontrolovat jejich čerpání a hlídat jejich splácení.