Německý sociolog George Simmel v roce 1908 tvrdil, že neplatí, co se říká, že „cizinci dnes a zítra přichází“, ale platí to, že „dnes přichází a zítra zůstávají“.

O sto let později filosof Jacques Derrida podtrhuje naopak princip pohostinnosti. Reaguje na zvedající se vlnu xenofobie a rasismu, která se začíná projevovat doma ve Francii, ale i jinde. Negací proti tomu zavádí uvedený termín pohostinnosti, který však vidí omezeně, a to vnitřními zákony dané země, což podle něj určuje podmínky imigrace. Rozšířeněji a precizněji slovy filosofa Miroslava Petříčka, který je dvorní Derridův překladatel a který slova francouzského filosofa interpretuje: „Pohostinnost neznamená vlídně přijímat ty, které očekáváme a které jsme pozvali, neboť to je více či méně konvenční slušnost, nýbrž vítat toho, kdo přišel nepozván, neočekáván a možná i zcela nevhod. A stejně tak je třeba za dar považovat nikoli to, co se dává výměnou, nýbrž to, co se dává, aniž proto, že jsme něco dostali, a aniž očekáváme, že něco dostaneme na oplátku.“ (Viz The awaited guest, is not only someone to whom you say "come," but "enter," enter without waiting …  )

Ale je zde další možná interpretace Derridy v chápání cizího elementu jako naše zpochybnění –dekonstrukce vlastního. Použijme opět Petříčkův výklad známého a klíčového Derridova pojmu: „Dekonstrukce, to jest takový vztah k tradici, který za ni přejímá odpovědnost tím, že volí, co z ní převezme a jakým způsobem, a to i za cenu toho, že zničí stavbu, aby mohl proniknout až k jejím základům a na nich budovat znovu, na tradici navazovat její radikální transformací, je to vlastně onen způsob myšlení, který je vlastní demokracii.“

Pro nás je zajímavá z mnoha důvodů Derridova esej „Donner la mort“ (Dárek smrti), a to ze dvou důvodů. Najdeme zde mimo jiné inspiraci nejvýznamnější Patočkovou prací: „Kacířské eseje o filosofii dějin“. Derrida byl dvakrát za minulého režimu v Praze a byl zatčen a propuštěn až na žádost prezidenta Françoise Mitterranda. V eseji výrazněji mluví k současné společnosti: „Vzhledem ke struktuře zákonů trhu, které společnost iniciuje a používá ke kontrole, vzhledem k mechanismu fungování zahraničních dluhů a jiným obdobným nespravedlnostem nás tato „společnost" vystavuje smrti, kdy umožňuje hlady a nemocemi zemřít desítkám milionů dětí… Nejenže se tato společnost na tom podílí, ale to i organizuje.“ Proto český exilový autor Martin Matuštík k Derridovi ve své knize „Neklid doby píše“: „Derrida se vyslovuje pro radikální multikulturní demokracii, pro pohostinnost k cizincům a pro politickou odpovědnost namísto mocenského a tržního dogmatismu.