Mimo jiné země tzv. Aralské oblasti upevňují svoje hranice s Afghánistánem proti pronikání Talibánu a často se zde hovoří o hrozbě Islámského státu, jehož černá vlajka se tu a tam v této oblasti také objevuje.

Hlavní, a to odvěkou příčinou, pro kterou zde vypuká konfliktní až do válečné situace je voda. Jeden z výše popsaných hraničních konfliktů mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem, vznikl tím, že Kyrgyzstán zastavili letos v srpnu přítok vody a Tádžikistán to oplatil zablokováním silnice. Oba státy spolu hraničí 978 kilometrovou hranicí, ze které je skoro polovina 448 kilometrů sporných. Incident se nakonec obešel jen házením kamení sousedícími obyvateli v pohraniční oblasti (viz).

Velká geopolitická hra za účasti Ruska

K velmi vážné situaci kvůli vodě ale může dojít pro snahu Kyrgyzstánu vybudovat za ruské pomoci na svých řekách kaskádu vodních elektráren. Na konto projektu před dvěma dny prohlásil uzbecký prezident Islam Karimov: „Střední Asie se nachází na prahu válečného konfliktu.“ Jde natolik o vážnou situaci, že se z něho stalo celosvětově ožehavé téma a letos 7. a 8.září se pod patronací německého ministerstva zahraničí konala v Berlíně konference zemí Střední Asie, států ekonomické komise OSN, OBSE a zástupců EU ( viz ).

Vše točí kolem toku dvou velkých řek Amudarji a Syrdarji a středoasijské země jsou rozděleny do dvou skupin. Kyrgyzstán a Tádžikistán jsou u pramene vod, zatímco Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán se nachází- v dolních částech toku řek. První dvě země chtějí využívat tok řek k výrobě elektřiny vodními elektrárnami. V létě vodu akumulují, aby v zimě produkovaly co nejvíce energie. Mezi největší projekty patří vodní elektrárna „Rogun“ v Tádžikistánu a „Kambar- Ata-2“ v Kyrgyzstánu na řece Naryn. Oba projekty mají být realizovány za účasti Ruska, čímž to je vtaženo do velké geopolitické hry.