Příkladem je poznámka jedné paní na FB, když píše: „Literární noviny se vzdalují od kritického myšlení a pravdy. Čtu vás od gymplu, ale poslední dobou vybírám jen sekci literatury, jelikož politické komentáře a články jsou neobjektivní a neposkytují hlubší náhled. V komentáři jsou lživé údaje, navíc obsahuje populistickou komunikační strategii.“

Záměrně neuvádíme dále text, neboť je veden politickým dilematem, zda kdo a jak je pro nebo proti Zemanovi nebo zda Literárky (ne)směřuje na Východ. Toto ponechme stranou. Tato diskuze pod články se vždy objevuje v době vypjatých politických rozhodnutí a událostí, jako je nyní volba prezidenta. Spíše se věnujme klíčovému, jak je někdy uváděno, zda jde o „objektivitu a hlubší náhled“. Slovo „objektivita“ je ovšem na tom v tomto pohledu stejné sporné jako často v komentáři používané slovo „pravda“. Zbývá probrat „hlubší náhled“, s tím mají současná média velký problém a je otázkou, zda je to zaviněno těmito médii nebo novináři. O této problematice jsme již psali koncem minulého v článku: „Existenční a názorový boj Le Monde diplomatique a situace západního mainstreamu“.

Při čtení problémů některých předních západních periodik si uvědomujeme podobnost situace Literárek a konečně se nám to potvrzuje nejen v diskuzích s kolegy novináři, ale přímo ve statikách na objektivních číslech přístupu čtenářů k jednotlivým článkům a tématům. Pro další existenci periodika stále více zjišťujeme, že i přes snahu držet určitou úroveň a trend jsme nucení aspoň do určité míry vycházet trendu čtenářů vstříc, který ovlivňuje existence internetu. Není to a nelze to ani brát jako naši omluvu nebo výmluvu. Je to fakt. Jak toto více probrat a analyzovat je možné na příkladu změn, ke kterým dochází v britském listu a webu The Guardian.

Internet a konec žurnalistiky

Psal se rok 2013 a redakce The Guardian publikuje článek ( The decline of print doesn't mean the end of journalism  )své americké kolegyně Mary Kisselové vedoucí editorky komentářové rubriky deníku The Wall Street Journal o tom, zda webovské servery znamenají konec žurnalistiky. Píše  k problematice médií: „Objevují se narážky na klesající a špatnou úroveň žurnalistiky ovlivňující demokracii a její diskurs. Jsou to hlouposti. To, že vzniká konkurence s internetem, je základním rysem kapitalismu. Noviny se vždy vydávaly a jediné, co nyní zbývá, je donutit vedení těchto médií, aby se přizpůsobilo tomu, jak pracují internetová média. Ptejte se čtenářů, co žádají a jakým způsobem chtějí, abychom je oslovovali.“ K tomu dodává důležitou připomínku, kolem které se točí i dnes u nás všechny diskuze zmiňované i pod našimi články na webu: „Takto popsaný přístup se dostává do konfliktu s žurnalistikou a jejím školním pojetím, jak bylo pojímáno ve dvacátém století, jak jej chápali Woodwards a Bernstein (pozn. přední američtí investigativní novináři - viz ), že šíření informací je veřejnou službou a nikoliv spotřebním zbožím, neboť se to vzájemně vylučuje. Jde o názor, který vládne vysílacím stanicím podporovaných státem v demokraciích, jako je Británie nebo Austrálie.“

V článku je popsána další skutečnost, se kterou se setkáváme rovněž v současnosti i u nás, když zpočátku česká média byla ve vlastnictví německých nebo jiných zahraničních mediálních společností, které před několika lety začaly však náš trh opouštět a prodávat tištěná média českým podnikatelům. Mary Kisselová k tomu píše: „Neexistuje žádný náznak toho, že by mělo dojít k náhlému znovuzrození tištěného média a vrátily se zpět časy, kdy jejich stránky byly plněny klasickou reklamou a upozorněními akcionářů. Papírové noviny mohou pokračovat, ale jen ve ztrátové podobě, a proto by měly být ve vlastnictví majitelů, kteří si to mohou dovolit, a to výměnou za pocit, který jim poskytují fešácké noviny s luxusními prostornými stránkami.“