Jedná se o studii nazvanou Ruská zahraniční politika: Možná překvapení (Russlands Außenpolitik: Denkbare Überraschungen). Nadace vyšla z hypotézy, že ruské vedení záměrně ve své politice využívá momentu překvapení. To, aby se Západ mohl lépe na nečekané obraty Kremlu připravit, uspořádala nadace, která zaměstnává kolem padesáti expertů, brainstorming za účelem nastínění možných teoreticky předpokládaných obratů v ruské politice. Konala se dvě společná sezení na daná témata za účasti expertů. V úvodu studie pracovnice nadace Sabine Fischerová a Margareta Kleinová popisují, že si analýza nestanovila za cíl popsat možný vývoj, ale pouze analyzovat stávající strukturu a trendy ruské politiky. Studie je rozdělena do čtyř kapitol: „EU“, „Další regiony“, „Internet, energetika a bezpečnost“ a „Euroasie“.

První kapitola rozebírá dva možné scénáře vývoje. První popisuje, jak by mohl Kreml ovlivnit prezidentské a parlamentní volby na podzim 2017 ve Francii, aby krajně pravicová strana „Národní fronta“ získala většinu a Marine Le Penová získala od nově zvoleného prezidenta možnost sestavit novou vládu. Tato vláda by potom nastolila kurz proruské, protiamerické a euroskeptické politiky.

Jako metodu prosazení svých plánů uvádí studie to, že Rusko disponuje širokým potenciálem nástrojů, počínaje finanční podporou, ekonomickým vlivem, možností zdiskreditovat protivníky až po mobilizaci politických menšin. Stejně tak studie popisuje další případ parlamentních voleb – konajících se rovněž na podzim 2017 v Německu. Co se týče tohoto případu, má Rusko podle expertů sázet na uprchlickou problematiku a na šíření zpráv o tom, že v Německu znovu zvedá hlavu fašismus. Důležitou roli má sehrát strana ruských Němců s proputinovskou orientací nazvaná „Einheit“ (Jednota), v jejímž čele stojí Dimitri Rempel. Právě tak se ruská zahraniční politika orientuje na německou stranu AfD (Alternative-für-Deutschland). Konečným cílem je zdiskreditování politiky Angely Merkelové a prosazení kurzu politiky ještě více sympatizujícím s Ruskem.

Další části popisují vyhrožování Srbsku, že jestliže se hodlá sbližovat s EU a NATO, nebude Rusko v OSN bránit uznání Kosova. Dále se má Kreml domluvit s Tokiem ohledně Kurilských ostrovů, uzavře s ním smlouvu a vytěsní USA jako klíčového partnera ve vztazích s Íránem.

Jsou zde další teoretické úvahy, ale poměrně zásadní je úvaha expertů o odstoupení Ruska od smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu jako odpovědi na rozmístění systému protiraketové obrany v Evropě a zrušení monopolního postavení „Gazpromu“ v dodávkách plynu.