Teorie je založená na freudovské teorii Identifikace s agresorem, to jako jeden způsob, jak se ego brání. U oběti vzniká představa, že když přijme s hodnoty agresora, tak ten přestává být vnímán jako hrozba.

Pojem stockholmského syndromu byl jako psychologický pojem popsán v roce 1973 ( viz psychiatr Nils Bejerot ), kdy se Jan-Erik Olsson a Clark Oderth Olofsson (nyní Daniel Demuynck) pokusili vyloupit jednu z bank ve Stockholmu. Loupež nevyšla a muži zadrželi rukojmí. Vyjednávání trvalo 130 hodin. Po propuštění považovali rukojmí své únosce za ochránce a policisty za nepřítele.

Fenomén výklad politologický

Názvu stockholmský syndrom byl však použit již také v oblasti politiky, a to více jak před dvěma lety, shodou okolností opět ve vztahu ke Švédsku. Učinila tak ruská média, když došlo k napětí mezi Ruskem a Švédskem a švédská armáda začala identifikovat blíže neurčené objekty pod mořskou hladinou. Aniž byly objekty identifikovány, mluvilo se o ruských ponorkách. Stejná situace opět s názvem stockholmský syndrom se opakovala pro změnu ve Finsku.

Ruská média použila výraz z oblasti psychologie, neboť chtěla modelově ilustrovat situaci, jednoduše řečeno, zloděj křičí, chyťte zloděje. Švédsko pro účely zvýšení vojenského rozpočtu pro rok 2015 si vymýšlí ohrožení své bezpečnosti. V případě Finska bylo důvodem, že nová finská vláda se staví proti vstupu Finska do NATO. Tak vysvětlují ruská média použití výrazu stockholmský syndrom ve zmíněných případech.

Termínu použil také analytik a předseda sekce pro domácí politiku moskevského centra Carnegie Andrej Kolesnikov. Ten pomocí psychologického termínu stockholmský syndrom vysvětluje (Russian Ideology After Crimea ) přijetí připojení Krymu k Rusku ze strany místních obyvatel, kteří jsou v „obležené pevnosti obklopení vnějšími nepřáteli a potýkající se s domácí pátou kolonou.“ Stejně tak Kolesnikov vysvětluje současné chování ruského obyvatelstva: „Rusové si myslí, že žijí v obležené pevnosti. Někteří věří, že jsou rukojmí, ale mnozí si vychutnávají své vězení. Promítl se u nich stockholmský syndrom a obrací nesvobodu v cosi posvátného. Sakralizace nesvobody prameni z militarismu. Ruská společnost byla militarizovaná po celá desetiletí, ne-li staletí. Musí být připravená k bleskové, rychlé vojenské mobilizaci, a to se pravděpodobně stalo hlavní sdílenou hodnotou občanů.“