K tomuto článku mě vybudily „bohaté“ zprávy o tom, kdy a co se na Ukrajinu posílá, popřípadě kdo bude opravovat těžkou techniku, jaké rakety a od koho, ale hlavně kudy se to na ukrajinské bojiště cpe. 

Nejen naše zbrojní dohlížitelka ministryně Jana Černochová měla hned k první dodávce zbraní veřejný komentář, ale dnes kdejaký pisálek „tlačí vagony nebo kamiony až na místo určení“. Reklama politiků bušících se v prsa je důležitější než výsledek. Kde jinde by měl působit dnes dost frekventovaný pojem „CENZURA“, než právě zde!

A v této souvislosti je s podivem, proč Rusko nekoná. Ne, že bych ho chtěl pobízet; té krve má na válečných rukou i tak přehršli, ale když se mu odněkud do „jezírka“ valí špína a dravé ryby, i naprostý amatér by přišel na to, že je potřeba tento přítok zastavit – přehradit. Při všech těch článcích a fotkách jak u nás, tak i na Slovensku z Čierné, bych se nedivil, kdyby se koleje dál na Východ staly nepoužitelné.