Co přináší konkrétně ČR? Způsobila tato globalizace negativní stav v české soběstačnosti ve strategických komoditách a vůbec ztrátu tradiční výroby? A tím se dostáváme ke globalizaci evropské zvané EU, kde se nabízí rojení mnoha dalších zásadních otázek. Bude mít expanze koronaviru alespoň jeden pozitivní dopad a to iniciaci hlubšího zamyšlení se odpovědných nad výše položenými otázkami?

Všeobecně známý fakt, že nůžky mezi bohatými a mediánem dle příjmů většiny populace se stále více rozevírají, by měl vézt k volbě takové politické reprezentace, která nastolí opačný trend. Nebo jsme už v takové situaci, že kapitál v rukou „vyvolených“ dává majitelům neomezenou moc, že jakékoli narušení jejich hegemonie dokážou obratem potlačit?! Co tedy už jen zbývá – revoluce?!

Evropská globalizace v podobě EU s hegemonií Německa a v závěsu také Francie je obdobou té světové. Jaká to byla nervozita v tom evropském molochu, když si Britové odsouhlasili právě to revoluční řešení. A těch výhrůžek nejen vůči Britům, ale i vůči dalším poddaným, aby je nenapadlo Velkou Británii následovat – jak jinak, nejvíce jich směřovalo na východ, což bylo vlastně přiznání, že jsou na stole důvody, proč by se tak mohlo stát.

Světovou globalizaci provozuje cca 50 nadnárodních společností s tisíci filiálkami. Vymanit se z těch chapadel jak světových, tak i evropských, třeba i revolučním (referendem) konáním není jednoduché. Je nutno překonat především dohody o ochraně investic, případně i o clech. Ale v rámci EU je jednoduchá a jasná otázka na stole: NÁVRAT PŘED LISABONSKOU SMLOUVU!  Teprve, po naházené hromadě klacků pod nohy a spoustě výhružek je na pořadu dne vystoupení z toho neschopného a jindy všehoschopného spolku.