Téma je široké, ale je potřeba jej pojmout komplexně a proto více méně jen heslovitě; vnímavý čtenář pochopí. Otázka se dle titulku na úvod nabízí: je možné veřejně (z úst politiků) kritizovat spojence? Konkrétně toho skutečného bezpečnostního – USA (ekonomický už mnohem méně) a třeba toho fiktivního (jen na papíře) – člena NATO Turecko?

Člověk nemusí být odborník, stačí čerpat z veřejných zdrojů a můžeme začít „doma“, v EU. Nebudu první, kdo se pozastavuje (odsuzuje) nad uznáním Kosova jako samostatného státu. Srbové chtěli vyčistit Kosovo od evidentních teroristů z UČK; že se před nimi hnul větší počet obyvatel nebylo prvoplánově způsobeno tvrdostí srbské armády, ale především špatným svědomím, kdy soused Srb dobře věděl co je muslimský kosovský Albánec vedle zač. Přišlo „humanitární bombardování“ a ti nevětší zločinci se nacpali do vedení a svět? Hodně států včetně ČR Kosovo uznalo. A dnes? Trvalá genocida srbských starousedlíků – svědectví přinášejí i naše dobrovolnické organizace, které jezdí osamělým usedlostem pomáhat, aby vůbec přežili.

Totéž praktikuje EU vůči Izraeli, ale v obráceném gardu. Je nespočet záznamů, že jsou to PRVNÍ Palestinci, kdo odstřeluje izraelské území a když Izrael odpoví, snese se kritika jen na něj. Navíc je známo, že finanční a hmotná podpora, která ke zločincům z Gazy z EU proudí je zneužívána právě ke zločinným účelům. S tím souvisí i protižidovské nálady v západních zemích, především ve Francii; tu již řada židů raději opustila, tedy spíše byli nepřímo vyhnáni.