A přiznám se, že se mi líbí jeho vysvětlení mnoha období anglických dějin, a to více nežli interpretace Churchillova. Zejména oceňuji jeho hodnocení období republikánského protektorátu, tedy období, kdy byl vůdčí osobností Británie Oliver Cromwell. Podle Johnsona to byli právě puritáni a jejich vůdce, protektor Cromwell, kdo položili základy modernizačních kroků země a řady moderních institucí Velké Británie, které postupně vytvořily podmínky pro vznik a rozvoj průmyslové revoluce. V první polovině 19. století byla Británie skutečnou "dílnou světa".

Byla nejvyspělejší, nejrozvinutější průmyslovou velmocí světa. Zejména po ukončení Napoleonských válek bylo její prioritní postavení v mezinárodní ekonomice nezpochybnitelné. Tato situace trvala zhruba do 70. let 19. století. Ale zhruba od poloviny 19. století ovšem britská ekonomika ztrácela dynamiku. Ztrácela postupně svou konkurenceschopnost. Ztrácela schopnost vychovávat vzdělané kádry, které by umožnily další inovativní rozvoj průmyslu a udržely ekonomické prvenství Velké Británie. A tak ji někdy kolem roku 1870 dohnaly svým rychlým rozvojem jak Spojené státy, tak také Německo. A Velké Británii se rychle svou hospodářskou vyspělostí přibližovaly také další státy. Mimo jiné i Rakousko, ale pochopitelně zejména Francie, Belgie, ale také Rusko a Japonsko.

Britská ekonomika se v důsledku snižující se konkurenceschopnosti svých výrobků dostávala do stále větších ekonomických problémů. Pokud jde o její obchodní deficit, ten byl každoročně horší a horší. A tak se Británie v 80. a 90. letech 19. století pustila horečně do vytváření svého světového impéria, a zejména změnila přístup k němu na parazitní. Obchodní deficity, které vznikaly v důsledku nekonkurenceschopnosti britského hospodářství, průmyslu a zemědělství, vyrovnávala Británie díky exploataci svých kolonií. Především a s největším úspěchem pak vykořisťováním Indie.