Z hlediska reálných úvah v uvedeném směru je v podstatě jedno, jestli Magyar je víc pokusný králík, anebo víc už jen šachový pěšec v zoufalé snaze o hru bruselských (či přesněji pruselských) palermo struktur nastolit onen kolonismus-majdanismus středo a východo-evropských států a tím zamezit obnově tzv. projektu Višegrad ve formátu V4+ > což je černá můra jak pruselských, tak jejich spojených anglosaských struktur. A nota bene, kdyby se na bázi revitalizace toho projektu V4+ objevily i některé trendy renesance vazeb a inspirací, pramenících v dobách CK i C&K (tentokrát však nikoliv monarchisticky) Rakousko-Uherských, či dokonce ještě před Bělohorských, z čehož má ten současný federalisticko-neo-totalitní EUrosajuz hrůzu takměř fatální. Ale to je na pořadu měsíců a let. Pojďme do žhavě aktuální situace nynějších dní, či desítek hodin:

Je sobota 11. dubna odpoledne a v neděli 12. dubna jsou v Maďarsku volby, a to (už předem bez debat) jedny z nejdůležitějších voleb poslední doby jak pro Maďarsko a pro okolí blízké i vzdálené. Tyhle volby mají potenciál ovlivnit nejen evropskou (a to nejen tu Euro-unijní – či spíše podle vox populi EUrosajuzní) politiku, ale i tu politiku okolní, včetně té politiky světové. Evropa „an sich“ není zase až tak bezvýznamná – na tu pod úroveň té bezvýznamnosti tu Evropu dostala právě ta EU ten EUrosajuz – tím svým autodestruktivním přístupem a postupem. Ale to je pivo toho EUrosajuzu a těch jeho papalášek & papalášů (co teď v tomhle kontextu nestojí ani za „zmínku“).