Z hlediska reálných úvah v uvedeném směru je v podstatě jedno, jestli Magyar je víc pokusný králík, anebo víc už jen šachový pěšec v zoufalé snaze o hru bruselských (či přesněji pruselských) palermo struktur nastolit onen kolonismus-majdanismus středo a východo-evropských států a tím zamezit obnově tzv. projektu Višegrad ve formátu V4+ > což je černá můra jak pruselských, tak jejich spojených anglosaských struktur. A nota bene, kdyby se na bázi revitalizace toho projektu V4+ objevily i některé trendy renesance vazeb a inspirací, pramenících v dobách CK i C&K (tentokrát však nikoliv monarchisticky) Rakousko-Uherských, či dokonce ještě před Bělohorských, z čehož má ten současný federalisticko-neo-totalitní EUrosajuz hrůzu takměř fatální. Ale to je na pořadu měsíců a let. Pojďme do žhavě aktuální situace nynějších dní, či desítek hodin:

Je sobota 11. dubna odpoledne a v neděli 12. dubna jsou v Maďarsku volby, a to (už předem bez debat) jedny z nejdůležitějších voleb poslední doby jak pro Maďarsko a pro okolí blízké i vzdálené. Tyhle volby mají potenciál ovlivnit nejen evropskou (a to nejen tu Euro-unijní – či spíše podle vox populi EUrosajuzní) politiku, ale i tu politiku okolní, včetně té politiky světové. Evropa „an sich“ není zase až tak bezvýznamná – na tu pod úroveň té bezvýznamnosti tu Evropu dostala právě ta EU ten EUrosajuz – tím svým autodestruktivním přístupem a postupem. Ale to je pivo toho EUrosajuzu a těch jeho papalášek & papalášů (co teď v tomhle kontextu nestojí ani za „zmínku“).  

Maďarsko je aktuálně i akutně jakousi politicko-společenskou laboratoří na (tom sui genesis) EUrosajuzním rozcestí oné „euro-civilizace“, a to například:          

1. Když nejrůznější struktury vlivu nejrůznějších lobby a jejich služeb a spol. „Západu“ & Eurosajuzu atd. vrhnou kostky, překročí novodobý Rubicon a znásilní ty maďarské volby nějakou tou – např. symblolicky řečeno „rumunskou“ cestou.

2. Když se pokusí silově „neo-maďarskou“ cestou předem zastrašit další země V4+ a tím ovlivnit následujícící volby na Slovensku, v ČR, i jinde.

3. Kdo to aspoň trošku sleduje a při tom už dříve jídal vtipnou kaši (jak analytickou, či historickou, či logickou, či mediální, či politickou, či politologickou, i jinou související), tak ten ví, a má předem poněkud jasno i v predikci, že porážka Orbána ergo vítězství Magyara ještě nic neznamená. Ty karty byly už dávno předem rozdány nějakým tím způsobem a pozice těch figur na šachovnici, jak v té domácí, tak i v té okolní hře mají podle pravidel i nějakou tu svou setrvačnost. To má nespornou (a nezvratnou) logiku. A z toho jasně plyne, že i v případě výhry těch sil, co tlačí ten Magyárův směr, ještě nemusí mít zcela vyhráno – byť i jenom na jedno celé volební období. Ta situace na té šachovnici je z dnešního pohledu do perspektivy spíš taková, že výhra Magyárovy party by zřejmě znamenala jen posunutí Orbánova návratu asi tak o rok (maximálně o dva), než by se Orbán po mimořádných volbách zase vrátil do vedení maďarského státu. Takže rozumným a realistickým lobistům by se pokus o magyár mejdan logicky nerentoval. Přinejmenším finančně. Ale i jinak (ergo kompletně, či komplexně). To si umí spočítat každý, kdo se v Maďarsku a v jeho infrastruktuře aspoň trošku vyzná. Igen?