Vážený pane premiére, milý Petře,
pokud se Vám nechce čekat, až vyprahlé zdroje ODS vycedí analýzu posledních volebních výsledků, dejte některé z úřednic za úkol najít v archivu můj text s názvem Krize důvěry z roku 1997. Pokud by snad výše uvedený text nenašla, stačí se zamyslet nad mými větami z článku publikovaného v roce 1999 po prohraných doplňovacích senátních volbách:

„Touto volbou vyslali voliči jednoznačný signál: chceme změnu stávajícího stavu. Že to požadují z různých důvodů, je nasnadě: jedni proto, že pociťují stud, vidí-li v televizi vystupování současných představitelů státu, jiní proto, že jsou ohroženy jejich navyklé jistoty a životní úroveň, další proto, že jsou doslova ukočkováni negativními zprávami všeho druhu, valícími se na ně dnes a denně ze všech stran. Troufám si tvrdit, že touto volbou vyslali voliči další jednoznačný signál: chceme naději. Naději, že dnešní nevlídnosti zmizí, naději, že bude líp. V takovém rozpoložení se ovšem skrývá velké nebezpečí, neboť lidé jsou pak ochotni vsázet na netradiční řešení, která v podstatě žádným řešením nejsou. Stále se totiž upínají k novým a novým „mesiášům“, kteří by měli mávnutím kouzelného proutku vyřešit jejich trýzně, což jim sice nově a nově se objevující jednotlivci mohou slibovat, nikoliv však splnit. Ba dokonce ani vznik nových politických stran, hnutí a iniciativ není za takové situace řešení, neboť vznikají jen a pouze pod tlakem poptávky, narychlo, slepeně, bez solidních kořenů a po případném příchodu k moci se velice rychle vyčerpávají, zanechávajíce za sebou ještě větší frustraci veřejnosti. Pro ODS z toho vyplývá jediné: nabídnout občanům vlastní představu nutných změn, vlastní řešení, představující naději. To ovšem nepůjde bez jisté renezance ODS. Bez poctivého návratu k pozitivní politické práci a každodenní vysvětlování vládnutí. Likvidace rozbujelé a plýtvavé byrokracie a reforma daňového a sociálního systému, uvážlivé rozpočtové investice namísto dnešního „projídání“ nemalých daní, to vše jako základ budování přátelského a prosperujícího státu, to byla a jsou programová témata ODS, na kterých se dá stavět. To samo o sobě však nestačí: ODS musí nabídnout občanům solidní, férový obchod, jehož podstatou by měl být následující slib: když nám vložíte svými volebními hlasy do rukou patřičné nástroje k vládnutí, když nám svými hlasy umožníte vládnout bez nefunkčních kompromisů, slibujeme vám, že v takovém případě budeme vládnout pevně, nekompromisně a bez ohledu na různé zájmové skupiny, že se nebudeme zabývat politikařením, ale věcnými řešeními vládnutí. Slibujeme vám, že krátkodobé efekty takového vládnutí budou pro mnohé z vás nepříjemné, ale my se nedáme odradit vašim fňukáním a nadáváním a dotáhneme vše, na čem jsme se s vámi domluvili, do konce. Slibujeme vám dále, že vám budeme všechny problémy říkat na rovinu a bez vytáček a poctivě hledat jejich nejlepší řešení. Slibujeme vám, že se nenecháme nikdy znechutit nebo vyprovokovat sebenepříjemnějšími slovy a komentáři medií a politických protivníků a vždy na ně budeme reagovat věcně a s úsměvem.Slibujeme vám, že na nás bude zatraceně dobře vidět, že jsme se ze svých minulých chyb poučili a že je rozhodně nebudeme opakovat. Ovšem ani to ještě nestačí. Aby byly všechny tyto sliby důvěryhodné, musí se začít okamžitě naplňovat a musí se vždy začínat u sebe….a spoléhat na to, že upřímnou nápravu chyb a tvrdou práci občané ocení.“

Vážený pane premiére, milý Petře, pokud si sebekriticky uvědomíte, co z výše řečeného ODS (a její koaliční vláda a ministři) neplní, a přidáte k tomu tehdy ještě nerozbujelé krajské kmotrovské sítě a jejich (ať už faktickou nebo mediálně zvětšenou činnost), máte analýzu volební porážky již hotovou.“
S přáním chladné hlavy,

Miroslav Macek
p.s. Kladu si však otázku, zda by to dnešním vrcholným představitelům ODS ještě někdo uvěřil.