Ekonomické samostatnosti se Literárním novinám podařilo dosáhnout teprve v desátém roce a zdálo se, že pro ně nastává lepší doba. Bylo to vykoupeno nejenom vysokými dotacemi ze strany vydavatele, tedy mé maličkosti, ale také velkým pracovním úsilím celého kolektivu. Přiznávám se bez mučení, že vydávat Literárky mne velmi bavilo. Rána virové krize byla ale začátkem letošního roku nemilosrdná. Přestaly se prodávat knihy (tím pádem zcela zmizela inzerce nakladatelů a knihkupců) a ohroženy jsou i nejrůznější speciální přílohy, které byly jedním z hlavních zdrojů příjmů Literárních novin. Počínaje únorem si provoz novin vyžadoval další statisíce korun dotací.

Otázka, kterou jsem si musel položit, byla velmi jednoduchá: Mám se opět vrátit do modelu masívně dotovaného projektu, pochopitelně z mých vlastních prostředků?